Praha - První dítě, které se v tehdejším Československu narodilo takzvaně „ze zkumavky“, slaví třicáté narozeniny. Chlapec se narodil díky odborníkům z brněnské fakultní nemocnice. Šlo tehdy o vůbec první porod takto počatého dítěte ve střední a východní Evropě. Dnes už není umělé oplodnění nic neobvyklého. V současné době se u nás takto každý rok narodí kolem pěti tisíc dětí. Před 30 lety se ale mluvilo téměř o zázraku.
Vědeckým otcem prvního českého dítěte je brněnský profesor Ladislav Pilka. První kroky byly podle něj velmi obtížné: „V té době jsme neměli to instrumentárium, co měli na Západě.“ Vajíčko přenesli čeští lékaři poprvé do těla matky už v srpnu 1981, ale bez úspěchu. Jeho vypuzením nebo potratem skončily i čtyři desítky dalších pokusů, než mohli v Brně o rok později ohlásit narození chlapce. V jeho případě použili lékaři „přírodnější“ metodu, při níž operativně zprůchodnili vejcovod, vložili do něj vajíčko i spermii a věcem pak ponechali volný průběh.
Další z dětí „ze zkumavky“ se na brněnské klinice narodilo až v roce 1984 a do roku 1987 jich přišlo na svět jen deset. Zpočátku se navíc objevovaly i obavy z možných zdravotních komplikací, nechyběl ani strach z posměšků. Matka prvního českého uměle počatého dítěte proto například trvala na přísné anonymitě, kterou lékaři zachovali až dodnes. Časem se ale metoda mimotělního oplodnění prosadila a už v roce 1995 se díky ní narodilo v Česku na 500 dětí. V současné době se u nás takto každý rok narodí už kolem pěti tisíc dětí, a dokonce se pořádají srazy rodin, kterým se děti narodily jen díky pomoci lékařů.
Počet dětí „ze zkumavky“ roste, na vině je životní prostředí i pozdější věk matek
V Česku ale také stále roste počet párů, jejichž cesta k vlastnímu dítěti musí vést přes centrum asistované reprodukce. Na vině bývá znečištěné životní prostředí, konzumace návykových látek, stres a především fakt, že ženy odkládají těhotenství až na pozdější věk. Asistovaná reprodukce ale dodnes vyvolává i vášně. Proti ostře vystupuje hlavně katolická církev. Lékaři ale odpovídají jednoduše: Porucha plodnosti je nemoc a jako nemoc ji léčíme podle svého nejlepšího vědomí.
Nejčastější metody asistované reprodukce
Principy umělého oplodnění jsou stejné jako před třiceti lety, ale dílčí techniky se měnily. Základní metodou je stále takzvaná in vitro fertilizace. Při ní se odeberou vajíčka i spermie, ze kterých se ve speciálním inkubátoru vytvoří embrya. Ta nejzdravější pak lékaři vpraví do dělohy ženy. Používá se také metoda, kdy do vejcovodu matky přenesou lékaři jen spermii a vajíčko a všemu pak ponechají volný průběh. U vajíčka se někdy přistupuje i k nařezávání obalu mikrojehlou.
Zatímco dříve se pro zvýšení šancí na úspěch často zavádělo více embryí a s tím souvisel i nárůst rizikových vícečetných těhotenství, nyní se stále častěji a úspěšně používá zárodek pouze jeden. Extrémní případy, jako byla v roce 2009 americká matka, jíž se narodila osmerčata, se v českém prostředí vůbec neobjevují.
Vůbec první dítě „ze zkumavky“ přišlo na svět 25. července 1978 v Anglii. O narození holčičky se zasloužili embryolog Robert Edwards s gynekologem Patrickem Steptoem. Edwards dokonce za objev získal v roce 2010 Nobelovu cenu. Matka Louise Brownové nemohla otěhotnět kvůli neprůchodným vejcovodům. Lékaři jí proto odebrali vajíčko, v živném roztoku ho smísili se spermiemi jejího manžela a vzniklé embryo poté vložili do dělohy. Holčička se narodila císařským řezem a vážila 2,61 kilogramu. O čtyři roky později se narodila stejným způsobem i její setra Natalie. Obě ženy jsou již matkami, rozptýlily tak obavy lékařů, že děti ze zkumavky se při snažení o vlastní potomky neobejdou bez pomoci lékařů.
Odborníci na umělé oplodnění ale nyní řeší problém „reprodukční turistiky“, která podle nich ohrožuje matky i děti. Levné letenky, otevřené hranice a rychlý vývoj lékařské péče jsou faktory, které v posledních letech umožnily neplodným párům hledat možnost nitroděložního oplodnění v zemích, kde je tato procedura mnohem levnější. Páry podle nich riskují podstoupení zákroku na klinikách, jež nemají odpovídající úroveň. V některých případech pak páry například nevědí, od koho pochází darované vajíčko.
