Praha – Informační kampaň, propaganda a ostrá slova doprovázejí rusko-ukrajinský spor ve stále větší míře. Veřejná diskuze je nyní vnímána mnohem citlivěji a není ušetřen ani český prezident Miloš Zeman. Toho odborníci v otevřeném dopise vybídli k tomu, aby nepodléhal zjednodušeným zkratkám a nepřirovnával radikální demonstranty z Kyjeva k „banderovcům“. Tento výraz často zaznívá z úst odpůrců nové kyjevské vlády v hanlivém významu. Na východě země je totiž známá historická postava - ukrajinský nacionalista Stepan Bandera - vnímána jako kolaborant s nacisty. Podle historika Jiřího Plachého si ale do odkazu Bandery mnozí promítají spíše poválečnou propagandu než historická fakta.
Krize křísí odkaz Bandery. Propaganda znovu vede nad fakty, říká historik
V pohledu na Banderu, tak jako v řadě jiných věcí, se opět zrcadlí rozdíl mezi dvěma částmi země. Zatímco národně orientovaný západ Ukrajiny chápe Banderu jako ochránce ukrajinské státnosti, pro ruskojazyčný východ je dodnes zločincem, který kvůli svým idejím neváhal zabíjet ani spojit se s nacisty. Jeho země se v průběhu druhé světové války snažila přežít sevření mezi sovětskou a nacistickou mocí – a Bandera vždy sledoval hlavně svůj zájem, tedy snahu o samostatnou Ukrajinu. I za cenu toho, že si vyzkoušel účelové spojenectví s oběma stranami sporu.
Jak už to u kontroverzních osob bývá, každý ji dokáže interpretovat ze svého úhlu pohledu. Plachý upozorňuje, že Bandera měl vůči Němcům odstup už záhy po začátku druhé světové války. „V roce 1939, na rozdíl od toho, co je mu podsouváno dnes, rozhodně nepatřil k nějakým obdivovatelům nacistického Německa. On se snažil s Němci účelově hrát nějakou svou hru, která byla v podstatě stejné cynická, jako Němci hráli s ukrajinskými nacionalisty,“ dodává historik.
Postupem času Banderovi docházelo, že s Němci si samostatnost nezajistí – a tak v říjnu 1941 (v očekáváním války Německa se Sovětským svazem) jeho hnutí vyhlásilo nezávislý ukrajinský stát se sídlem ve Lvově. Nacisté ale samozvanou vládu rozehnali a vyzvali Banderovce k odvolání nezávislosti. Po neuposlechnutí následovalo zatýkání a internace ve věznicích či koncentračních táborech. Sám Bandera se dostal na svobodu až v roce 1944.
Historik: Dnešní pohled na Banderu je stále odrazem propagandy (zdroj: ČT24)
Heslem nekompromisních banderovců byla samostatnost i po skončení války, kdy rozpoutali partyzánskou válku ve snaze zlomit ruskou nadvládu. Její následky nejvíc odnesli civilisté. Za oběti jim v letech 1944 -1947 jen v Polsku padlo 17 tisíc lidí, v ukrajinské Volyni dalších sto tisíc. Další oběti byli také v Československu, když se skupiny banderovců snažily dostat na západ. Bezpečnostní složky na ně uspořádaly hon a jednotky postupně rozehnaly. Přes hranice východního bloku se probili jen jednotlivci.
Jiří Plachý, historik: „V Čechách a na Slovensku byl obraz banderovce dlouhá léta formován komunistickou propagandou. Je to chápání banderovců jako spolupracovníků nacistů a v podstatě toho nejhoršího, krajně pravicového proudu ukrajinské společnosti. Ukrajinští nacionalisté byli především zastánci nezávislosti. Pokoušeli se vytvořit ukrajinský stát a po zhroucení tohoto pokusu přešli ti, co zůstali na svobodě, do ilegality a bojovali jak proti Němcům, tak proti Rudé armádě.“
Faktem je, že k odkazu Bandery se kromě řady Západoukrajinců vehementně hlásí také současní radikálové. Jde například o lídra pravicového hnutí Pravý sektor Dmytra Jaroše. Právě na to poukazoval v minulých dnech ve svých veřejných projevech i prezident Zeman. „Nelze zakrývat, že je prezident Porošenko pod tlakem určitých extremistických sil, tedy pod tlakem Majdanu, který zdaleka není jenom shlukem demokratických demonstrantů, ale je i rejdištěm banderovských sil, což mimo jiné dokazuje i velký Banderův portrét v blízkosti Majdanu,“ zmínil prezident.
GALERIE
Banderovci autor: ČT24, zdroj: ČT24
Podle Zemana jde o masového vraha, kterého značná část Ukrajiny oslavuje jako národního hrdinu. Čtveřice historiků a ukrajinistů ale v otevřeném dopise tvrdí, že Bandera jako dlouholetý vězeň v koncentračním táboře nemohl masovým vrahem být. Prezidentovi také doporučují, aby nepoužíval slovo vnímané v ukrajinsko-ruském sporu jako účelovou nadávku. „Tímto termínem byli a jsou de facto častováni všichni, kdo nesouhlasí s tím, aby Ukrajina byla vazalem či satelitem Moskvy… Snaha vtělit tuto kontroverzní osobnost do chytlavých frází a pomíjet dějinný kontext nesvědčí o profesionalitě těch, kdo tak činí, ať jsou již vedeni jakýmkoli záměrem,“ píší s tím, že jsou ochotni prezidentovi poskytnout odborné konzultace.
Bandera žil po válce v exilu v Německu, kde byl v roce 1959 zavražděn agentem sovětské tajné služby KGB. Bývalý ukrajinský prezident Viktor Juščenko v roce 2010 nechal Banderu jmenovat národním hrdinou, což ale doněcký soud později zrušil.