Mladí psi, které jejich majitelé označovali jako úzkostlivé nebo naopak impulzivní, měli v dospělosti mnohem více šedivých skvrn než psi klidní.
„Roky mých zkušeností práce se psy mě přivedly ke zkušenosti, že psi, kteří zešedli, bývají nervózní nebo vznětliví,“ popsala Camille Kingová, která se rozhodla tento fenomén prozkoumat. Ve studii, kterou provedla, tento předpoklad ověřila.
Vědci v rámci tohoto výzkumu věnovali pozornost 400 psů registrovaným u coloradských veterinářů. Jejich majitelům předložili dotazník o 42 bodech – byly v něm otázky o chování psů, jejich zdraví, věku a dalších faktorech, které by mohly vést k zešedivění srsti. Pak takto získaná data srovnávali s fotografiemi psů. Zkoumáni byli pouze mladší psi, u nichž by se šedé skvrny neměly vyvinout přirozeně, tedy s příchodem stáří.
Aby vědci posoudili, jak moc jsou psi impulzivní, ptali se v dotazníku na to, jestli skáčou po lidech, ničí předměty, když jsou sami, jestli ztrácí srst, když se dostanou na nová neznámá místa, nebo jestli se bojí cizích lidí. Navíc chování každého zkoumaného psa hodnotili dva experti na psí chování, kteří zvíře nikdy předtím neznali. Ti také ještě kontrolně posuzovali, jak moc je pes šedý proti tomu, jak by měl vypadat.
Šedá je dobrá, už je to tak
Studie ukázala na několik netušených faktů: více šedé srsti se našlo u fen než psů. Skupinu, která byla zdaleka nejvíc šedivá, spojoval strach z hlasitých zvuků, neznámých lidí a lidí obecně. Naopak se nepotvrdilo, že by nějak zešedivění souviselo s velikostí psa, kastrací nebo s nějakým druhem zdravotních problémů.
- V roce 1950 si v USA barvilo vlasy sedm procent amerických žen, ale dnes jich je nejméně 95 procent. Souvisí to především s větší mírou zaměstnávání žen - v práci potřebují vypadat reprezentativněji než v domácnosti.
„Zpočátku jsem byl proti původní hypotéze dost skeptický,“ uvedl spoluautor práce Thomas Smith z Northern Illinois University. „Ale čím více jsme se ponořovali do analýzy dat, tím více se ukazovalo, že výsledky ji potvrzují.“ Podle autorů studie jsou výsledky jejich práce velmi praktické: pomohou totiž veterinářům i zvířecím psychologům při lepším a rychlejším odhalování problémů psů.
Kde se berou šediny?
Fenomén šedin u zvířat i lidí je studován čím dál podrobněji – zdá se totiž, že je mnohem komplexnější, než si myslely dřívější generace vědců. Již roku 2014 se podařilo prokázat, že u myší vede větší míra stresu k šedivění.
Šednutí vlasů způsobují takzvané melanocyty. Jde o buňky ve vlasových koříncích, které vytvářejí barvící pigment melanin. Jak člověk stárne, začínají pracovat čím dál nepravidelněji – nakonec se v těle produkce melaninu zastaví docela. K šedivění však může přispívat více faktorů: například také fyzické poškození, kdy vlasy ničí ultrafialové záření.
