Koronavirová epidemie mění nejen chování lidí a ekonomik, ale má dopad i na vědu. Podle řady expertů ji mění k větší rychlosti a zejména otevřenosti. Daní za to je však vznik nepřesností a falešných zpráv.
Vědci Dave O'Connor a Tom Friedrich pozvali 22. ledna několik desítek svých kolegů do nové skupiny na internetové diskusní platformě Slack. Jednalo se o primatology, tedy experty na nejbližší příbuzné lidí – primáty. Uvědomili si, že v souvislosti s novým nebezpečným virem v Číně bude potřeba co nejrychleji vytvořit model chování této nemoci právě na těchto zvířatech.
Skupinu, která měla koordinovat práci těch nejlepších světových expertů v oboru, nazvali Wu-han Clan, jako narážku na epicentrum epidemie a hip-hopovou skupinu Wu-Tang Clan.
Tato spontánní aktivita umožněná moderními sítěmi je jedním z mnoha příkladů toho, jak nemoc COVID-19 mění vědeckou komunikaci v této zdravotní krizi, píše odborný časopis Science.
Každý den míří gigabajty dat na odborné servery, kde jsou články ještě před recenzním řízením – takové weby ještě před deseti lety přitom ani neexistovaly. Experti se pak k těmto výzkumům vyjadřují na Twitteru, ve skupinách na Slacku a na dalších diskusních internetových stránkách. Díky tomu se odehrávají recenzní řízení v rekordním čase.
Vědci pracují přesčas
Pomáhá také extrémní osobní nasazení editorů těchto časopisů – pracují přesčas, aby schválili obrovské množství odborných textů, které o novém koronaviru vznikají.
Jeden z nejprestižnějších vědeckých žurnálů vůbec, časopis New England Journal of Medicine, vydal studii pouhých 48 hodin po jejím odevzdání. Něco takového nebylo doposud možné.
Také vzorky genomů viru jsou odesílány na platformu jménem GISAID, kde je permanentně analyzuje malá armáda evolučních biologů, kteří pak výsledky analýz okamžitě zveřejňují. V současné době je těchto vzorů již přes dvě stě.
„Tohle je úplně jiná zkušenost než jakákoliv jiná epidemie, kterou jsem zažil,“ uvedl epidemiolog Marc Lipsitch z Harvardu. Intenzivní komunikace podle něj pomohla ke vzniku nezvyklé spolupráce mezi vědci. A ta, společně s vědeckým pokrokem, umožnila provádět výzkum významně rychleji než při epidemiích v minulosti. „Během šesti týdnů máme bezprecedentní množství znalostí,“ souhlasí Jeremy Farrar, hlava organizace Wellcome Trust.
Právě nedostatečná vědecká komunikace byla často problémem v průběhu minulých epidemií. Vědci mnohdy sice klíčová data měli, ale nedokázali je včas sdílet – případně se celý proces zasekl v nějakém odborném časopise, kde se čekalo na schválení třeba i několik měsíců. Mnoho vědců také svůj výzkum tajilo, aby je konkurence nepřipravila o úspěch.
Bez recenze – ale rychle
Podle Lipsitche tuto situaci změnily právě weby, které zveřejňují články ještě před recenzním procesem. Vědci tam mohli posílat své výsledky velmi rychle a také tím získávali odborný kredit, a to i když nakonec byl jejich výzkum zamítnut. Podle studie z roku 2018 právě tyto webové portály výrazně pomohly při epidemiích Zika a Ebola. Přinášely totiž první výsledky až o tři měsíce dříve, než by se objevily v odborných časopisech, jak bylo doposud zvykem.
V době eboly a ziky, tedy před čtyřmi, respektive pěti lety, vyšlo před recenzním řízením jen asi pět procent později publikovaných článků. Letos u nemoci COVID-19 je situace zcela jiná. Od vypuknutí epidemie do začátku tohoto týdne se v odborných žurnálech s recenzním řízením objevilo 261 článků – na webech bez recenzního procesu jich bylo 283. Tento týden podle Science dostávaly dva z těchto největších webů bioRxiv a medRxiv každý den asi po deseti studiích na téma nový koronavirus. Redaktoři a editoři proto musí pracovat i během víkendů a po nocích.
Musí vytřídit pseudovědu, kterou se mnoho lidí pokouší na tyto odborné weby propašovat, a také musí rozlišit mezi fakty a pouhými názory a osobními postoji. Pro experty je náročné se v tomto obrovském množství informací vyznat. Je sice skvělé, že informace jsou, ale současně je složité oddělit zrno od plev.
„V jedenáct večer, o půlnoci, pořád mi zbývá tak 25 těchhle článků na přečtení,“ potvrzuje Anthony Fauci, expert na infekční choroby. „Ale nemůžete je ignorovat, občas je matoucí, čemu člověk může věřit,“ dodává vědec.
Jak vzniká hoax
Kvůli tomu také dochází k mnoha omylům, které pak mohou mást veřejnost, a k šíření nepravdivých informací. Stalo se to například, když 31. ledna vyšel na webu bioRxiv článek indických vědců, který našel mimořádné shody mezi virem SARS-CoC-2, který způsobuje COVID-19, a virem HIV zodpovědným za AIDS.
Výsledkem nekvalitní práce, u níž jiní vědci od počátku upozorňovali na špatný postup, byla spekulace o tom, že je nový koronavirus výsledkem genetického inženýrství. Tato jinak nepodložená fáma se úspěšně šíří i měsíc poté. A to přesto, že trvalo jen 48 hodin, než byla práce stažena, a o několik dní později vědci popsali, co všechno bylo na tomto výzkumu špatně.
Podobně se rozšířila spekulace o přenosu viru z bezpříznakové ženy v Německu, která byla rychle vyvrácena.
Přestože záplava dat a výzkumů může připomínat „infodemii“, podle virologů a epidemiologů převažují dramaticky výhody tohoto nového postupu nad jeho nevýhodami. Nejdůležitější je informování o slepých cestách, což se dříve také nedělo.
Pokud se například rychle ukáže, že nějaký tvor není tímto virem napadnutelný, mohou další vědecké týmy zastavit rozsáhlé, drahé a časově náročné experimenty, které na tomto organismu plánují.
Časopis Science konstatuje, že mnoho vědců tento přelom ve způsobu komunikace vítá. „Vypadá to, že se věci mění – k úplně nové kultuře výzkumu,“ uvedla viroložka Isabella Eckerleová. „Je to vzrušující,“ dodala.
