Peking – Čím víc se blíží výročí čtvrtstoletí od krvavého potlačení protestů v centru Pekingu, tím výrazněji Čína zvyšuje tlak proti demokratickým aktivistům. Obává se toho, aby demonstranti nevyužili 4. červen k masivním protestům. Samotná vláda si totiž události staré 25 let oficiálně nepřipomíná. Při potlačení studentských demonstrací na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 vojáci údajně zabili až tisíce lidí.
Náměstí Tchien-an-men je v současnosti přísně střežené místo – ani do jeho okolí se lidé nyní s kamerou nedostanou. Před několika dny bylo ve městě rozmístěno na 150 obrněných vozidel a 2 000 příslušníků bezpečnostních sil. Přísnější pravidla platí například i pro nákup benzinu. Ti, kdo si chtějí palivo koupit, se musejí registrovat u policie a vysvětlit, na co mají v úmyslu benzin použít. Cílem je podle policie zabránit „rušení pořádku“.
Úřady prý zneužívají výročí k zátahu na aktivisty vyzývající vládu, aby události z června 89 prošetřila. Policie podle nevládních organizací zatýká jednoho odpůrce za druhým. „Je to varování, že nová vláda Si Ťin-Pchinga není tolerantní vůči občanské společnosti, vměšování se nebo kritizování státní politiky,“ tvrdí šéfka čínské pobočky Human Right Watch Sophie Richardsonová.
Čím dál od metropole, tím je mezi lidmi menší povědomí, co se před čtvrtstoletím v centru Pekingu odehrálo. Zejména pro mladé lidi je jediným zdrojem informací internet a sociální sítě. Webové stránky a hesla byť jen vzdáleně připomínající 4. červen ale úřady blokují.
Čínská vláda má také obavy z dalších násilných útoků ujgurských separatistů. Země byla v poslední době svědkem série útoků, které vláda připsala extremistům usilujícím o nezávislost autonomní oblasti Sin-ťiang. Při březnovém útoku v Kchun-mingu zahynulo 29 lidí a více než stovka utrpěla zranění. Podobný útok v dubnu v Urumči si vyžádal životy tří osob a skoro 80 zraněných. Minulý týden útočník ozbrojený nožem zranil na vlakovém nádraží v Kuang-čou šest lidí.
Tragédii předcházely reformy, které vyvolaly vlnu kritiky
Dramatickým událostem předcházelo období pragmatických reforem, inspirovaných tehdy vrchním velitelem ozbrojených sil a náměstkem předsedy vlády Teng Siao-pchingem, který se po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 stal rozhodujícím mužem Číny. Jeho „program čtyř modernizací“ v průmyslu, zemědělství, vědě a technice a ve vojenství odsunul ideologizování do pozadí.
Rozvoj ekonomiky ale přinesl také problémy, např. hyperinflaci. To vyvolalo nebývalou vlnu kritiky. Ta mířila i do nejvyšších míst, obviňovaných z korupce a nepotismu (protekčního dosazování příbuzných či úzkých přátel do vlivných funkcí). Ozvali se intelektuálové, poukazující na malou míru svobody v umělecké a politické sféře. Koncem 80. let došla stará garda v čínském státním, stranickém i armádním vedení k přesvědčení, že liberalizace už přesáhla únosné meze a že je třeba za každou cenu zabránit dalším změnám.
Spontánní akci vyvolala smrt „čínského Dubčeka“
Na počátku nejvíce vyhroceného období byla smrt reformně orientovaného bývalého předsedy ÚV KS Číny Chu Jao-panga. Dva dny po smrti Chu Jao-panga, 17. dubna 1989, dorazily první stovky studentů na pekingskou třídu Tchien-an-men (v překladu náměstí Brány nebeského klidu), aby uctili jeho smrt. Diskuze mezi shromážděnými studenty, akademiky a intelektuály postupně vyústily v požadavky zavedení demokratických svobod, svobody projevu a tisku.
Protesty vyvrcholily v polovině května, kdy do Číny na čtyři dny přijel generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov, s jehož podporou studenti počítali. Ještě před začátkem jeho návštěvy zahájila část studentů na podporu svých požadavků hladovku, 17. května se pak na Tchien-an-men sešly více než dva miliony Číňanů. Větší problém než dvoumilionová demonstrace v Pekingu ale pro vedení strany byla skutečnost, že díky v té době nestranně informujícím médiím se ideje protestujících začaly dostávat i do dalších koutů země.
Amáda dostala 2. června příkaz vyčistit náměstí za jakoukoliv cenu. 3. června v 22 hodin začala armáda střílet do davu lidí, kteří se pokoušeli tankům zablokovat vstup na náměstí. Celá vojenská akce trvala tři hodiny, poté se vojáci stáhli a čekali na rozkazy. Čtveřice studentských vůdců, kteří v té chvíli za sebou měla 32 hodin bez jídla, pak s vojáky vyjednala, že studenti mohou opustit náměstí. Dne 4. června v pět hodin ráno bylo po šesti týdnech náměstí Tchien-an-men vyklizeno.
