Brusel – Čtyřiadvacetiletá Belgičanka Laura připravuje vlastní pohřeb. Přestože je fyzicky v pořádku, celoživotně se potýká s těžkými depresemi a nyní kvůli duševnímu utrpení získala právo podstoupit eutanazii. Pravděpodobně zemře už během léta. V Belgii, kde je eutanazie legální, vzbudil případ kvůli Lauřině nízkému věku celospolečenskou diskusi.
Život není pro mě. Belgie povolila eutanazii dívce trpící depresemi
„Život není pro mě,“ říká mladá žena, která se už několikrát pokusila o sebevraždu. Laura má mnoho přátel, ráda fotografuje a miluje divadlo. Od dětství prý ale prožívá „nesnesitelné psychické utrpení“. Nesnesitelnou tíži života, která ji bez přestávky drtí. Její rodina ji chápe a v její těžké volbě ji podporuje.
„Teď vypadám klidná, ale později mě to zase srazí k zemi. Svírá mě to. Je to ve mně uvnitř a nikdy to nekončí. Jsem nemocná odjakživa, a proto chci zemřít,“ tvrdí Laura. Je v péči psychiatrického týmu a žije v ústavu. Na několik dní v týdnu se stěhuje do malého bytu, kde ji lékaři sledují na dálku. Má to být krok k samostatnosti, ale Laura o to nestojí. Nedokáže najít motivaci, která by jí umožnila jít dál.
Zemřít chtěla už jako malá
„Vždy jsem si přála jen jedno: zemřít. Chtěla jsem to už na základní škole,“ svěřila se. Pokusila se několikrát o sebevraždu a mnohokrát se dopustila sebepoškozování. Jeden čas prožívala velkou lásku, ale dnes je znovu sama. „Rodiče a přátelé to pochopili. Znají můj příběh a vědí, co je pro mě nejlepší řešení,“ zdůraznila.
Laura získala souhlas s eutanazií od tří lékařů. Přesně tak to vyžaduje belgický zákon. Zemře během léta, ale přesné datum zatím není známo. Belgický zákon z 28. května 2002 dovoluje pacientům žádat o eutanazii v případě, že jejich „fyzické a (nebo) psychické utrpení je trvalé, nesnesitelné a nelze je odstranit“.
Povolení k eutanazii získaly tři procenta žádajících
Podle profesora Wima Distelmanse, který je předsedou belgické komise pro dohled nad eutanazií, získala povolení k dobrovolnému ukončení života z důvodu psychického utrpení asi padesátka osob. Jde o tři procenta z celkového počtu lidí, kteří žádají v Belgii o asistovanou sebevraždu. Je jich celkem asi 1500 a jsou to dvě procenta úmrtí v zemi.
Lauřin příběh oživil v Belgii diskuse o eutanazii i z důvodu nízkého věku žadatelky. V zemi se totiž zvyšuje počet mladých lidí, kteří žádají o ukončení života, protože trpí depresemi.
Před nedávnem vyvolala rozmanité polemiky studie zveřejněná na stránkách Journal of Medical Ethics. Její autor Raphael Cohen-Almagor obvinil belgické lékaře, že se rozhodli pro eutanazii, aniž pacientka přímo a jasně vyjádřila svou vůli. Kontroly, které vyžaduje belgický zákon, podle něj nejsou odpovídající a dostatečné. Už loni profesor Jean-Louis Vincent z belgické Společnosti pro intenzivní terapii hovořil o početných případech „nevyžádané asistované sebevraždy“. „Jde o případy, kdy nebyla zaznamenána vůle pacienta,“ vysvětlil. „Nejde o to odstranit každý druh bolesti, ale zvolit smrt v případech, kdy se život stal nesnesitelným. Tím se ale žádná komise nezabývala,“ dodal.
Před rokem byla v Belgii povolena také eutanazie u dětí s nevyléčitelnými nemocemi. To vyvolalo silné reakce. V posledních letech počet osob žádajících o ukončení života vzrostl - v roce 2012 jich bylo 1432, zatímco v roce 2013 už tento počet vystoupil na 1807. Polovinu z nich tvořily osoby starší 70 let. V roce 2011 se pro asistovanou sebevraždu rozhodlo 1133 lidí, většina z nich měla zhoubný nádor a byla v závěrečném stádiu choroby. Čtvrtina z nich byla starší 80 let.
