Brusel – Čtyřiadvacetiletá Belgičanka Laura připravuje vlastní pohřeb. Přestože je fyzicky v pořádku, celoživotně se potýká s těžkými depresemi a nyní kvůli duševnímu utrpení získala právo podstoupit eutanazii. Pravděpodobně zemře už během léta. V Belgii, kde je eutanazie legální, vzbudil případ kvůli Lauřině nízkému věku celospolečenskou diskusi.
„Život není pro mě,“ říká mladá žena, která se už několikrát pokusila o sebevraždu. Laura má mnoho přátel, ráda fotografuje a miluje divadlo. Od dětství prý ale prožívá „nesnesitelné psychické utrpení“. Nesnesitelnou tíži života, která ji bez přestávky drtí. Její rodina ji chápe a v její těžké volbě ji podporuje.
„Teď vypadám klidná, ale později mě to zase srazí k zemi. Svírá mě to. Je to ve mně uvnitř a nikdy to nekončí. Jsem nemocná odjakživa, a proto chci zemřít,“ tvrdí Laura. Je v péči psychiatrického týmu a žije v ústavu. Na několik dní v týdnu se stěhuje do malého bytu, kde ji lékaři sledují na dálku. Má to být krok k samostatnosti, ale Laura o to nestojí. Nedokáže najít motivaci, která by jí umožnila jít dál.
Zemřít chtěla už jako malá
„Vždy jsem si přála jen jedno: zemřít. Chtěla jsem to už na základní škole,“ svěřila se. Pokusila se několikrát o sebevraždu a mnohokrát se dopustila sebepoškozování. Jeden čas prožívala velkou lásku, ale dnes je znovu sama. „Rodiče a přátelé to pochopili. Znají můj příběh a vědí, co je pro mě nejlepší řešení,“ zdůraznila.
Laura získala souhlas s eutanazií od tří lékařů. Přesně tak to vyžaduje belgický zákon. Zemře během léta, ale přesné datum zatím není známo. Belgický zákon z 28. května 2002 dovoluje pacientům žádat o eutanazii v případě, že jejich „fyzické a (nebo) psychické utrpení je trvalé, nesnesitelné a nelze je odstranit“.
Povolení k eutanazii získaly tři procenta žádajících
Podle profesora Wima Distelmanse, který je předsedou belgické komise pro dohled nad eutanazií, získala povolení k dobrovolnému ukončení života z důvodu psychického utrpení asi padesátka osob. Jde o tři procenta z celkového počtu lidí, kteří žádají v Belgii o asistovanou sebevraždu. Je jich celkem asi 1500 a jsou to dvě procenta úmrtí v zemi.
Lauřin příběh oživil v Belgii diskuse o eutanazii i z důvodu nízkého věku žadatelky. V zemi se totiž zvyšuje počet mladých lidí, kteří žádají o ukončení života, protože trpí depresemi.
Před nedávnem vyvolala rozmanité polemiky studie zveřejněná na stránkách Journal of Medical Ethics. Její autor Raphael Cohen-Almagor obvinil belgické lékaře, že se rozhodli pro eutanazii, aniž pacientka přímo a jasně vyjádřila svou vůli. Kontroly, které vyžaduje belgický zákon, podle něj nejsou odpovídající a dostatečné. Už loni profesor Jean-Louis Vincent z belgické Společnosti pro intenzivní terapii hovořil o početných případech „nevyžádané asistované sebevraždy“. „Jde o případy, kdy nebyla zaznamenána vůle pacienta,“ vysvětlil. „Nejde o to odstranit každý druh bolesti, ale zvolit smrt v případech, kdy se život stal nesnesitelným. Tím se ale žádná komise nezabývala,“ dodal.
Před rokem byla v Belgii povolena také eutanazie u dětí s nevyléčitelnými nemocemi. To vyvolalo silné reakce. V posledních letech počet osob žádajících o ukončení života vzrostl - v roce 2012 jich bylo 1432, zatímco v roce 2013 už tento počet vystoupil na 1807. Polovinu z nich tvořily osoby starší 70 let. V roce 2011 se pro asistovanou sebevraždu rozhodlo 1133 lidí, většina z nich měla zhoubný nádor a byla v závěrečném stádiu choroby. Čtvrtina z nich byla starší 80 let.
