Boston - V americkém Bostonu zemřel Joseph Murray. Lékař, který před skoro 58 lety provedl první úspěšnou transplantaci ledviny. Za svou práci později dostal Nobelovu cenu. Ve čtvrtek Murray utrpěl infarkt a v pondělí na jeho následky v 93 letech zemřel.
Nobelovu cenu za lékařství získal v roce 1990 spolu s americkým lékařem Donnallem Thomasem, který byl oceněn za svou práci v oblasti transplantace kostní dřeně.
„Transplantace ledvin jsou dnes naprosto běžné. Ale ta první byla jako Lindberghův let přes oceán,“ řekl Murray po zisku Nobelovy ceny.
Murrayho medicínské pokroky se neobešly bez kritiky náboženských představitelů. „Někteří lidé měli pocit, že si hrajeme na Boha a že bychom neměli dělat tyhle 'pokusy na lidech',“ řekl lékař v rozhovoru pro AP, ve kterém mimo jiné podpořil výzkum kmenových buněk.
Až do začátku 50. let 20. století se nepodařilo úspěšně transplatovat lidský orgán. Murray a jeho kolegové z bostonské nemocnice získali potřebné zkušenosti při transplantacích ledvin u psů. A v prosinci 1954 objevili 23letého pacienta se selhávající ledvinou, který měl navíc jednovaječné dvojče. Díky společnému genetickému základu bratrů Ronalda a Richarda Herrickových odpadly potíže s reakcí imunitního systému příjemce a odmítnutí orgánu. První pacient žil s transplantovaným orgánem osm let.
V následujících letech Murray pracoval na pochopení reakcí imunitního systému, aby mohly být orgány transplantované i mimo rodinné příslušníky. Poprvé se mu taková operace podařila v roce 1962, kdy pacient dostal ledvinu od mrtvého dárce.
Celou Murrayho lékařskou kariéru provázela silná víra v boha. „Práce je jako modlitba. Každé ráno jsem začal tím, že jsem ji věnoval našemu stvořiteli,“ vzpomínal v roce 2001 pro Harvard University Gazette.
K transplantacím ho přivedli těžce zranění vojáci
Zájem o transplantace Murray získal za druhé světové války během svého působení ve vojenské nemocnici v Pensylvánii. Fascinovalo ho, jak těla těžce popálených vojáků odmítala transplantované kožní štěpy. Zjistil, že čím blíž si byl dárce a příjemce příbuzný, tím byly imunitní reakce organismu příjemce pomalejší. „Jak mohlo tělo příjemce zjistit, že kůže není jeho vlastní?“
Murrayho syn poznamenal, že otec byl celoživotním optimistou. Na svém pracovním stole měl slogan „Těžkosti jsou příležitosti“. „Odráží to neutuchající optimismus muže, který byl velkorysý, zvědavý a vždy skromný,“ dodal syn.
Joseph Murray od 60. let nasazoval přelomové léky - imunosupresiva, aby tělo nové orgány neodmítalo. Zemřel ve stejné bostonské nemocnici, kde před před 58 lety přepsal historii lékařství. Obor, který založil, se prudce rozvíjí. Murrayho následovníci včetně českého chirurga Bohdana Pomahače už dnes dokážou transplantovat kromě vnitřních orgánů i celé složité části těla jako obličej a ruce.
Bohdan Pomahač, plastický chirurg:
„Já jsem se s ním byl rozloučit v pátek, kdy byl přijatý do nemocnice. Ta atmosféra byla spíš dobrá, on pan doktor Murray měl naprosto úžasný život. Dokázal něco, o čem se drtivé většině z nás bude jenom snít. (…) Byl první ve všem, co v transplantaci momentálně je klíčové.“
