Moskva - Dávná pravda - Rusko a Bělorusko jsou spojenci a přátelé - už nemusí být úplně aktuální. Podle pozorovatelů a komentátorů se rusko-běloruské vztahy vyhrocují. Dokonce bylo už podruhé odloženo jednání špiček obou zemí o vzniku společného soustátí. Návrh zůstává dosud jen na papíře, a zdá se, že tam možná zůstane navždy, protože jednání byla odložena na neurčito.
Lukašenko si v předvečer plánovaných jednání navíc troufl kritizovat Kreml a ani dosud nepřistoupil k uznání nezávislosti gruzínských separatistických provincií Jižní Osetie a Abcházie, jak prý slíbil Moskvě za půjčku dvou miliard dolarů. „Mezi Moskvou a Minskem vypukl další skandál, tentokráte na nejvyšší úrovni,“ napsal dnes ruský list Kommersant. Není proto divu, že Lukašenko do Moskvy nedorazil.
Dnešní jednání měla být přitom přelomová v otázce vytvoření společného soustátí Ruska a Běloruska. Ruští diplomaté od Lukašenkovy návštěvy čekali přinejmenším podpis dávno připravené dohody o společné protivzdušné obraně. Jedna ze stran ale ještě před schůzkou oznámila, že na stole jsou nové a natolik zásadní návrhy ohledně vzniku unie, že je třeba je řádně prostudovat a s jednáním ještě posečkat.
Kdo zdržuje jednání? Moskva, nebo Minsk?
Podle komentátora Českého rozhlasu 6 Libora Dvořáka se nyní obě strany navzájem obviňují, kdo jednání brzdí. On se domnívá, že obstrukce dělá Moskva, která není připravena na rozhodnutí o tom, jak bude soustátí a jeho vedení formálně vypadat.
Jsou totiž tři varianty. První z nich je taková, že prezidentem nové unie se stane dosavadní ruský prezident a viceprezidentem pak bude Lukašenko. Moskvě se ale údajně nelíbí, že by běloruský prezident dostal tak vysoký post. Druhou variantou je, že soustátí povede prezident zvolený ve všelidovém hlasování, ani to si ale v současnosti Moskva nedovede představit. Poslední možností je, že by unii vládla rada složená z prezidentů, premiérů a předsedů sněmoven obou států.
Podle zpravodaje ČT Miroslava Karase ale mohlo krach jednání zavinit Bělorusko. Prezident Lukašenko, ač to Moskvě slíbil, zatím neuznal nezávislost Jižní Osetie a Abcházie. Podle Miroslava Karase je to jistý zlom v jednání, kterým se Lukašenko snaží dát najevo, že je stále politikem, se kterým je nutno počítat. Jeho pozice v poslední době v rámci jednání slábla, chce proto prý Kremlu ukázat, že je mocný a důležitý.
