V novém tisíciletí se teroristé stali profesionály v práci s médii, prostřednictvím kterých se snaží šokovat, zasít strach ve společnosti a získat nové stoupence. Sociolog médií Jaromír Volek mluví o předem připraveném „média plánu“. Po červencových atentátech se některá vlivná francouzská média rozhodla dál nezveřejňovat jména a snímky teroristů. „Pachatelé by měli dostat minimum mediálního prostoru. Není sebemenší důvod jejich jednání či image heroizovat,“ řekl Volek webu ČT24. Podle kritiků ale může autoregulace ještě posílit nedůvěru lidí v média.
Vlivná média se v době masakrů kloní k autocenzuře. Nedělejme z teroristů hrdiny, říká expert
Podle posledního výzkumu BBC během posledních deseti let atentátů v západní Evropě skutečně významně přibylo, tragický byl i letošní červenec. Média tak stále častěji řeší otázku, do jaké míry mají informovat o útocích a jejich pachatelích, aby zároveň nedělali to, co teroristé chtějí.
Mnozí stále považují za prioritu právo občanů na informace. Někdy mohou zveřejněné snímky podezřelých dokonce pomoci k jejich identifikaci a dopadení. Díky internetu a sociálním sítím se navíc informace pravděpodobně stejně rozšíří – nehledě na televize, rádia nebo zpravodajské weby.
Mediální pokrytí atentátů je na druhou stranu jedním z hlavních cílů teroristů. Podle psychologa Jeronýma Klimeše dělají média radikálům „medvědí službu“. „Víme, že když televize nebo rádia reportují o sebevraždách, tak jich přibývá. Je to otázka nápodoby,“ varoval nedávno psycholog v pořadu Devadesátka ČT24 s tím, že radikálové se stanou díky hrůznému činu v podstatě slavnými.
Belgické a zahraniční listy informují o útocích v Bruselu v březnu 2016
Podle Volka je třeba rozlišovat dvě základní perspektivy. „Jedna je politicko-strategická – teroristické organizace dnes zakalkulovávají do své strategie vedle násilných činů i média plán. To znamená, že počítají s vizualizací a publikací, s tím, že se nějakým způsobem dostanou na veřejnost,“ konstatoval Volek.
Druhá rovina je pak individuálně-psychologická. Fakt, že se objeví v médiích, totiž řadu útočníků uspokojuje. „U některých jedinců audiovizuální média oslovují určitou narcistní komponentu. To byl případ například Anderse Breivika,“ podotkl Volek, který v ČT už před lety zdůrazňoval, že Breivikovo jméno by se v médiích nemělo ani vyslovovat.
Komentář Jaromíra Volka k chování médií po vraždách v Toulouse v roce 2012 (zdroj: ČT24)
Studie dokládají riziko nápodoby
Podle některých ekonomických studií dochází k takzvané inflační spirále, kdy si teroristé získávají pozornost médií, a ta svými příspěvky zase naopak zaujmou jiné teroristy, kteří se je mohou snažit napodobit.
Před rokem byla zveřejněna studie, jejíž autoři došli k závěru, že každý článek, který vyšel v listu The New York Times a týkal se útoku v určité zemi, zvýšil počet následných atentátů v této zemi o 11 až 15 procent. V průměru šlo o jednu až dvě oběti během dalšího týdne.
Studii zpracoval profesor ekonomie Michael Jetter z Univerzity EAFIT v kolumbijském Medellínu spolu s výzkumným pracovníkem z Institutu pro studium práce v Bonnu. Analyzovali pokrytí více než 60 tisíc atentátů mezi lety 1970 až 2012 tímto americkým listem.
Třeba Volek je ale k podobným výzkumům skeptický. „Jde spíš o naivní mechanisticky statistické spojování mediálního pokrytí nějakého teroristického a následujícího útoku. V lidském jednání ale takovou mechanickou kauzalitu prokázat nelze. Nebo možná přesněji řečeno – zatím to neumíme.“
„Ale studií popisujících psychickou nákazu je řada. Spíše bychom ale měli mluvit o imitativním jednání, které je pozorovatelné u jedinců s jistým typem akcentované osobnosti. Není pochyb o tom, že mezi teroristy jsou i jedinci s takovou patologickou strukturou osobnosti,“ říká sociolog médií.
Už po únosu letounu TWA šíitským Hizballáhem v roce 1985 tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová volala po zavedení normy, která by zavazovala média nereferovat o teroristických útocích, aby se útočníkům nedostávalo nechtěné pozornosti.
Strach je nakažlivější než žloutenka. Ten, kdo ovládá lidský strach, může velmi efektivně, tedy relativně levně ovlivňovat politické klima, ovlivňovat volební kampaně a podobně.
„Ve smyslu počtu informovaných by byl dosah teroristického činu ve vztahu k majoritní populaci marginální, pokud by nebyl pokryt médii. Říká se tomu amplifikace strachu. Islámským státem režírovaná videa popisující vraždy novinářů či občanských aktivistů, která česká média zveřejňovala v loňském roce, byla modelovou ukázkou takového šíření strachu, které mimo jiné připravilo půdu pro ono fóbické jednání západoevropské populace ve vztahu k uprchlíkům z Blízkého a Středního východu,“ říká Volek.
S médii uměla dobře zacházet třeba al-Káida, jejíž stoupenci stáli za masivním útokem z 11. září, který zaměstnal média na dlouhou dobu. Videa s Usámou bin Ládinem hrozícím Západu se objevovala často.
Teroristické útoky z 11. září 2001
Chladná profesionalita Islámského státu
Mistrem propagandy se ale stal právě až Islámský stát (IS), který naplno využívá možnosti virtuálního světa, kde láká své příznivce. Zatímco třeba nacisté se snažili své nejhorší činy skrýt, IS o nich dennodenně tweetuje a světu ukazuje videa, na nichž novináře či humanitární pracovníky připravuje o hlavu. Mává u toho svou černobílou vlajkou – dalším symbolem, který se šíří napříč médii rychlostí blesku.
Na tom, o čem informovat a co už raději zamlčet, se přitom často neshodnou ani zaměstnanci stejného média. Některé americké televize jako CNN a Fox videa IS s vraždami odvysílaly. „Bojím se, že napomáháme šíření strachu, který IS tak zoufale šířit chce,“ prohlásil mediální expert Foxu Howard Kurtz.
Moderátorka Foxu Megyn Kellyová to ale vidí jinak. „Je to, jako kdybychom měli během druhé světové války možnost nahlédnout do koncentračního tábora a plynové komory a zjistit, co za hrůzy se tam děje,“ podotkla.
Jinak se v roce 2012 zachovala arabská televize Al-Džazíra, která oznámila, že neodvysílá videozáznam vražd, které v oblasti Toulouse spáchal a sám natočil mladý Francouz alžírského původu Mohammed Merah. Záznam dostala k dispozici jen francouzská policie. Volek ale tehdy upozornil, že jde o „ilustraci cynického rozumu“, jelikož televize zdůvodnila svoje rozhodnutí tím, že na videu nebyly žádné nové informace.
Anonymní útočníci
Francouzské úřady po útoku islamistů na redakci Charlie Hebdo loni v lednu vydaly na 15 výstrah a 21 varování týkajících se způsobu pokrytí tragických událostí. Citlivé byly zejména snímky zavražděných muslimských policistů a informace o rukojmích v košer obchodě. Od té doby některá vlivná seriózní média postupně mění přístup.
„Chceme se vyhnout posmrtnému velebení (teroristů),“ prohlásil šéf deníku Le Monde Jerome Fenoglio po červencovém útoku v Nice, kde radikál přejel kamionem desítky lidí. Stejný názor má i deník Le Parisien.
Zpravodajská televize BFM TV posléze zakázala ukazovat snímky Adela Kermiche, který zavraždil kněze v Normandii. List Le Croix jde ještě dál – teroristé dostanou do budoucna jen křestní jména a iniciály příjmení. A Rádio Europe 1 chce jména pominout zcela, aby „nedělalo z atentátníků hrdiny“.
Žádný etický kodex nedokáže vyřešit tak pestrou situaci, kdy musí novináři individuálně řešit, co ve které situaci dělat. Kodex nestačí, je třeba hledat humánní přístup.
Šéf francouzské televizní společnosti varuje před vznikem konspiračních teorií
Naopak televizní společnost France Télévisions nic měnit nehodlá. Její ředitel Michel Field varoval před „zvráceným účinkem anonymizace“. „Anonymní útoky a bezejmenní pachatelé? Nic lépe nevyprovokuje konspirační teorie a nepodpoří sociální úzkost v populaci, která si už teď myslí, že média neříkají vždy pravdu,“ konstatoval šéf společnosti.
Na nápad francouzských médií okamžitě zareagovala nacionalistická a populistická strana Národní fronta. Její vycházející hvězda Marine Le Penová začala spekulovat, že by média díky autocenzuře mohla skrýt mimo jiné případnou spojitost mezi teroristy a imigrací, což je téma, které hýbe celou Evropou.
Myslím, že nelze informace o teroristických nebo kvazi teroristických aktech potlačovat. Je ale třeba případ od případu vážit, zda je nutné a informačně podstatné popisovat dané akty jako story. Tedy i s její zápletkou a protagonisty a vytvářet jim tak mediální auru.
Uzákoní Francie nový etický kodex?
Socialistce a státní tajemnici pro podporu obětí Juliette Méadelové se ale rozhodnutí vybraných médií líbí natolik, že svolala pracovní skupinu, která vytvoří návrh na přehodnocení etiky médií při pokrývání domácích teroristických útoků spáchaných ve jménu islámu.
„Princip svobody informací je zásadní, ale musíme přijít na způsob, jak poskytovat informace, aniž by přinášely podrobnosti o totožnosti a životě teroristy,“ zdůraznila Méadelová.
Titulní strany francouzských listů po atentátech v Paříži v listopadu 2015
Podle ní by se norma měla týkat všech médií i Googlu, Applu, Amazonu nebo Facebooku. Ten již v květnu slíbil Evropské unii potlačovat nenávistné projevy. Německá vláda po těchto gigantech požadovala, aby odstraňovaly zejména protiuprchlické komentáře, kterých je na internetu požehnaně.
Volek tento směr uvažování považuje za správný. „Pachatelé by měli dostat minimum mediálního prostoru. A pokud už jej dostanou, není sebemenší důvod jejich jednání či image ikonizovat, nebo dokonce heroizovat,“ je přesvědčen. Hovoří o autoregulaci, která by vycházela z teorie společenské odpovědnosti, jež tvoří základ novinářské profesní metody.