Moskva - Až 13. dubna 1990 tehdejší Sovětský svaz poprvé oficiálně uznal odpovědnost stalinské policie NKVD (Lidový komisariát vnitřních věcí) za zmasakrování 15 tisíc polských důstojníků v roce 1940 (celkem v katyňském lese Sověti postříleli 212 tisíc Poláků, mezi oběťmi masakru jsou podle historiků i přibližně tři stovky Čechů). Ostatky více než 4 000 z nich nalezly v roce 1943 jednotky německého wehrmachtu v hromadných hrobech u vesnice Katyň na západě Ruska. Sověti přitom dlouhá léta tvrdili, že masakr v katyňském lese měli na svědomí němečtí nacisté. Začátkem letošního dubna se obětem zločinu v Katyni u Smolensku poprvé společně poklonili polský premiér Donald Tusk a jeho ruský protějšek Vladimir Putin. Nicméně Katyň si vybrala i druhou daň – v sobotu 10. dubna 2010 ráno zde havarovalo letadlo s polskou delegací vedenou prezidentem Lechem Kaczyńskim – všichni zahynuli.
Polští důstojníci padli do sovětského zajetí v rámci dělení Polska mezi nacistické Německo a Sovětský svaz v září 1939 na základě paktu Molotov-Ribbentrop o neútočení mezi oběma velmocemi. NKVD v Katyni i na jiných místech na jaře 1940 postřílela skoro 22 tisíc Poláků, kromě důstojníků také intelektuály nebo policisty. Sovětský svaz z masakru až do roku 1990 obviňoval nacistické Německo. Pravdu přiznal až v dubnu 1990 tehdejší sovětský prezident Michail Gorbačov. Katyňskou tragédii označil za jeden z nejtěžších zločinů stalinismu a jménem SSSR nad ním vyjádřil hluboké politování. Důkazy o zločinu Moskva zveřejnila v říjnu 1992, kdy ruský prezident Boris Jelcin předal polskému prezidentovi Lechu Walesovi dokumenty o masakru a omluvil se za něj.
Pravda o zločinu začala vyplouvat na povrch již během války
Mezinárodní komise vyslaná do Katyně z iniciativy Němců v roce 1943 uvedla důkazy o tom, že důstojníci byli povražděni před příchodem wehrmachtu po napadení SSSR Německem. Také norimberský soud po válce neprokázal německou vinu a sovětská vláda poté zachovala o věci na desítky let mlčení. „V katyňském lese na podzim roku 1941 prováděly německé okupační úřady hromadné popravy polských válečných zajatců,“ zazněl pouze závěr sovětské komise ke Katyni v roce 1952.
Sověti tak katyňský zločin dlouho mistrně zakrývali. K matení veřejnosti jim posloužila běloruská vesnice Chatyň, kde byl vybudován památník stovkám běloruských obcí zničených nacisty. Když chtěl například v 70. letech uctít památku obětí nacismu americký prezident Richard Nixon, Moskva jej ráda vyslala do Chatyně. V té době opět zaznívaly ve světě hlasy, aby alespoň například v Londýně stál památník obětem katyňského masakru. Po Nixonově návštěvě se však mnozí divili proč, když už přece existuje. Uniklo jim, že v Chatyni, ne v Katyni. Obec Katyň, ležící na západě Ruska asi 15 kilometrů od města Smolensk, Sověti dokonce raději na čas vymazali z některých atlasů.
Polský oficiální tisk poprvé otiskl důkaz o sovětské vině za Katyň v únoru 1989
Důkazem byla zpráva komise polského červeného kříže, která v roce 1943 exhumovala přes 4 000 mrtvých z osmi hromadných hrobů v katyňském lese. Dokument dokázal, že polští důstojníci byli zavražděni koncem března až začátkem května 1940, tedy více než rok před německým vpádem do SSSR. Pravdu, již delší dobu obecně uznávanou na Západě, přiznal až v dubnu 1990 tehdejší sovětský prezident Michail Gorbačov. „Sovětský svaz vyjadřuje hluboké politování nad katyňskou tragédií a prohlašuje, že je to jeden z nejtěžších zločinů stalinismu,“ znělo v oficiální zprávě. Důkazy o zločinu Moskva zveřejnila v říjnu 1992, kdy ruský prezident Boris Jelcin předal polskému prezidentovi Lechu Walesovi dokumenty o zločinu a za masakr se omluvil. Na místě tragédie nyní stojí památník.
Masakr se dostal do médií ve větší míře opět v září 2007, kdy měl premiéru film polského režiséra Andrzeje Wajdy Katyň (Katyń), jehož tématem je osud rodin zavražděných důstojníků. Téma filmu je režisérovi blízké, protože jeho otec Jakub Wajda patřil mezi katyňské oběti.
