Nedělní parlamentní volby v Barmě vyhrála podle očekávání Národní liga pro demokracii (NLD) nositelky Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij. Vládnoucí Strana svazové soudržnosti a rozvoje (USDP) už na základě předběžných výsledků uznala porážku. Podle prvních neoficiálních výsledků získala liga přes 70 procent parlamentních křesel, což by jí stačilo k sestavení vlády.
Ve čtyřech státech, kde už jsou známy kompletní výsledky, NLD získala prakticky všechna parlamentní křesla, jež byla ve hře. Na výsledky v dalších deseti státech se ještě čeká, stejně jako na oficiální potvrzení od volební komise. Když byly tyto výsledky oznámeny v sídle NLD v Rangúnu, v davu stoupenců propukl jásot.
Usmívající se 70letá Su Ťij vystoupila s krátkým projevem a stoupence strany vyzvala, aby byli trpěliví, počkali na oficiální výsledky a neprovokovali poražené soupeře.
„Prohráli jsme – a musíme zjistit proč. Výsledek ale bez výhrad přijímáme, i když ten konečný ještě přesně neznáme,“ řekl Tchei U z doposud vládnoucí USDP, kterou vytvořila bývalá junta a v jejímž čele stojí armádní představitelé ve výslužbě.
Volební komise zatím oznámila pouze to, že Národní liga pro demokracii vyhrála v 15 ze 16 doposud sečtených volebních obvodů. Jde o obvody z největšího města země Rangúnu. To potvrzuje dřívější prohlášení mluvčího NLD, podle něhož v hustě obydlených centrálních oblastech země podpořilo hlavní opoziční stranu přes 90 procent voličů. Ve státech obývaných etnickými menšinami měla prý strana padesáti až sedmdesátiprocentní podporu.
Nedělní volby byly první svobodné po desetiletích vlády junty
Nedělní volby byly prvním svobodným hlasováním po desetiletích vlády vojenské junty a NLD v nich byla považována za favorita. Armáda má ale předem zajištěnu čtvrtinu parlamentních křesel, a aby mohla NLD hovořit o vítězství, musí získat v 664členném dvoukomorovém parlamentu aspoň 67 procent volených křesel.
V kampani liga slibovala především společenské změny a posílení vlády zákona, zatímco vládnoucí USDP zdůrazňovala, že jen ona je schopna zajistit stabilitu země. V prvních svobodných volbách po desetiletích diktatury bojovalo o křesla v barmském parlamentu přes šest tisíc kandidátů z devadesáti stran.
NLD volby vyhrála už v roce 1990, tehdy ale junta její vítězství neuznala a Su Ťij poslala na 15 let do domácího vězení. Další hlasování před pěti lety pak strana bojkotovala a téměř všechna křesla v parlamentu obsadila až po doplňovacích volbách v roce 2012 – po rozpuštění vojenské vlády.
Zcela svobodné ovšem nebylo ani nedělní hlasování. Volby se nekonaly v řadě pohraničních oblastí, kde etnické menšiny pokračují v bojích proti vládním vojskům a možnost kandidovat i volit byla upřená mnohým muslimům. Jsou to zejména muslimští Rohingové, ale je i celá řada dalších lidí, kteří jsou z nějakého důvodu vyloučeni a neznají důvody. Čtvrtinu křesel v obou komorách parlamentu navíc obsadí podle platné ústavy armádní představitelé a tři klíčové ministerské posty – vnitra, obrany a pohraničních záležitostí – připadnou generálům v činné službě.
Trojici prezidentských kandidátů nominují po oznámení konečných oficiálních výsledků voleb obě komory parlamentu a armáda, a jednoho z nich následně zvolí. Poražená dvojice se stane viceprezidenty. Su Ťij se prezidentkou stát nemůže, protože barmská ústava zakazuje kandidátům, jejichž rodinní příslušníci mají cizí občanství, ucházet se o funkci hlavy státu.
Su Ťij strávila v domácím vězení 15 let
Za ohrožování státu byla Su Ťij od července 1989 zadržována vojenskou juntou v domácím vězení, propuštěna byla o šest let později. Pod „domácím dohledem“ byla znovu od září 2000 do května 2002 a od května 2003 do listopadu 2010. V zajetí tak prožila více než 15 let. Do širšího povědomí na Západě se dostala počátkem 90. let, kdy získala dvě prestižní ocenění: Cenu Andreje Sacharova (1990) a Nobelovu cenu za mír (1991). Tehdy také zesílil mezinárodní tlak na její propuštění z domácího vězení.
Su Ťij je předsedkyní hlavní opoziční strany, Národní ligy pro demokracii (NLD), kterou v roce 1988 sama založila. V doplňovacích volbách do parlamentu v dubnu 2012 obdržela NLD 43 ze 45 mandátů a Su Ťij získala vůbec poprvé poslanecké křeslo. V červnu 2013 oznámila, že letos hodlá kandidovat na prezidentku země. Současná ústava, která byla vytvořena za dob vlády vojenské junty, jí však kandidaturu neumožňuje proto, že její dva synové jsou britskými občany, stejně jako její zesnulý manžel.
Zatímco byla Su Ťij vězněna, NLD přesvědčivě zvítězila v parlamentních volbách v roce 1990 (získala 80 procent mandátů), junta však výsledky voleb neuznala a odmítla předat moc. V roce 2010 si vládnoucí generálové v nedemokratických volbách pojistili hladký přechod k civilní vládě a teprve poté disidentku z domácího vězení propustili.
Ačkoliv za poslední dvě dekády mohla Su Ťij Barmu několikrát opustit, nikdy tak neučinila, protože junta by jí tehdy návrat takřka s jistotou neumožnila. Z rodné země nevycestovala ani tehdy, když Rangún odmítl udělit víza jejímu britskému manželovi Michaelu Arisovi, který bojoval s rakovinou. Aris zemřel v roce 1999, naposledy se oba viděli v roce 1995. V červnu 2012 po dlouhých 24 letech zavítala Su Ťij do Evropy, v září navštívila po 20 letech USA, kde převzala Zlatou medaili, která je nejvyšším oceněním amerického Kongresu.
Do Aun Schan Su Ťij (v překladu Su Ťij, dcera Aun Schana) se narodila 19. června 1945 v Rangúnu. Její otec, významný bojovník za nezávislost Barmy, byl v roce 1947 zavražděn. Její matka, Do Kchin Ťij, byla první barmskou velvyslankyní. V roce 1960 s ní Su Ťij odcestovala do Indie. Později vystudovala filozofii a ekonomii na Oxfordské univerzitě a pracovala pro OSN v New Yorku a Bhútánu. V Británii se v roce 1972 provdala za tibetologa Michaela Arise, s nímž má dva syny, Alexandra (1973) a Kima (1978). Je autorkou řady esejů a držitelkou mnoha prestižních cen.
