Praha/Bratislava - Ještě nedávno popíral holocaust, pral se s policisty na pravicových demonstracích či své podobně naladěné kamarády zdravil pozdravem Hlinkových gard Na stráž. Dnes má slovenský politik Marián Kotleba reálnou šanci na vysokou politickou funkci. V nedávných krajských volbách získal nečekaný počet hlasů, který ho vynesl do druhého kola a 23. listopadu možná oslaví zisk županského (hejtmanského) postu. Kotlebův úspěch ovšem podle odborníků není náhodou a může odstartovat vlnu radikalizace slovenské společnosti, ke které se v zemi schyluje už od počátků ekonomické krize.
Úspěch radikála Kotleby věští renesanci extremismu na Slovensku
Šestatřicetiletý bývalý učitel na sportovním gymnáziu Kotleba urazil od zákazu své první strany Pospolitost v roce 2009 velký kus cesty. Ke svému dřívějšímu magisterskému titulu z přírodních věd letos přidal i inženýrský titul z ekonomické fakulty Univerzity Matěje Bela. Přes vadu řeči se na častých mítincích a demonstracích naučil obratně mluvit. V loňských parlamentních volbách se svou novou stranou získal necelá 2 % hlasů, v Banskobystrickém kraji ale až 2,61 a v okrese Brezno dokonce 5,75 %. Úspěch v prvním kole letošní županské volby z něj udělal téma, které Slovensko zřejmě musí brát vážně.
Kotleba totiž může věštit návrat extremismu na politickou mapu Slovenska. Přesto, že dle odborníků šéf strany Naše Slovensko nemá šanci na úspěch ve druhém kole župních voleb proti zástupci SMERu Vladimíru Maňkovi. Zisk více než 21 % hlasů může politik, který ještě před třemi roky pořádal shromáždění, na kterém si stovky lidí oblečených v černém připomínaly vznik Slovenského státu z roku 1939, považovat za velký úspěch. „Kotlebovo vítězství pramení z reálných problémů bystrické oblasti. Romské komunity způsobují velkou kriminalitu a lidé slyší na Kotlebu jako člověka, který se jejich zájmy skutečně zabývá,“ tvrdí šéf domácího zpravodajství deníku SME Marek Chorvatovič.
Marián Kotleba však zdaleka není jediným politikem, který na antiromskou strunu v současnosti na Slovensku hraje. Předseda SDKU Pavol Frašo je dalším z řady politiků, který téma Romů dlouhodobě využívá. Vloni se například proslavil pořádáním tiskové konference o bourání „černých staveb“, když si stoupnul doprostřed romské osady – trik, ke kterému se inspiroval u Jána Sloty. Podobných příkladů by se našlo více.
Renesance extremismu?
Přesto, že Kotlebovo vítězství může věštit růst extremismu ve slovenské společnosti, dosavadní nízká podpora radikálních stran na krizi ve společnosti neukazovala. „Je s údivem, že i když zemi trápí vysoká nezaměstnanost, velký podíl problémových menšin a nejistota z budoucnosti, podpora radikálních stran se od začátku ekonomické krize snížila,“ píše v analýze deník SME. Příklad za všechny – asi nejvýraznější pravicově populistická Slovenská Národní Strana (SNS) radikála Jána Sloty se po famózním úspěchu 12 % z voleb v roce 2006 o čtyři roky později do parlamentu vůbec nedostala.
Zisk krajně pravicových či levicových stran šel přitom v Evropě ruku v ruce s vypuknutím krize. Maďarský „radikálně patriotický“ Jobbik, který odborníci označují za fašistický, se v parlamentních volbách roku 2010 stal třetí nejsilnější stranou se sedmnácti procenty hlasů, skoro osminásobkem svého výsledku z předchozích voleb. Podobně ekonomická krize „pomohla“ extremistům v Řecku, kde tradiční středolevý PASOK předběhla i strana SYRIZA sdružující zástupce nejen demokratických socialistů, ale i maoistů, trockistů a komunistů. Není divu – v dobách ekonomických nesnází nabízí tyto strany radikální názor a pevné vedení, které lehce zláká frustrované voliče.
Vedle Řecka a Maďarska posilovaly radikální strany například ve Finsku, Francii nebo Rakousku. Je ovšem nutné dodat, že třeba ve Slovinsku nebo Rumunsku tyto strany naopak oslabily a nelze proto mluvit o univerzálním trendu.
Počet Romů v Evropě
Oproti Česku má Slovensko v přepočtu na obyvatele čtyřikrát větší romskou komunitu - podle odhadů Rady Evropy jde o necelých 500 tisíc lidí, respektive téměž každý desátý Slovák je romského původu.
Navíc se země ocitla po Řecku, Španělsku a Portugalsku na čtvrtém místě v žebříčku nezaměstnanosti evropských států. Pro porovnání česká nezaměstnanost ani letos nepřekročila 8 procent, na Slovensku je lidí bez práce dvakrát víc. Stabilitě země nepřidávají ani vysoké etnické i ekonomické rozdíly mezi regiony, kdy bohatý západ je doplněn chudým východem s velkou romskou menšinou – a tedy úrodnou půdou pro růst extremistů, jako je Marián Kotleba.
Kotleba vs. Okamura
Proč tedy radikálové na Slovensku strádali? „Důvodů je několik,“ popisuje novinář Chorvatovič z deníku SME. „Předně protestní hlasy do určité míry posbíral populista Fico. Jeho autoritativní styl lidem imponuje,“ tvrdí. Ficovi se prý proto podařilo sesbírat hlasy, které by v ČR získal například Tomio Okamura. „Úsvit je ale oproti Kotlebovi nebo SNS mnohem obezřetnější. Kotleba se otevřeně hlásí k nacizmu a nedaří se mu proto oslovit širší veřejnost. V župních volbách mu pomohla nízká volební účast (okolo 22 %) a podpora vesnic s velkými národnostními problémy,“ uzavírá žurnalista.
Oproti tomu Okamurova strana, ač podobně rozdmýchávající odpor k menšinám, byla schopna obezřetně vytvořit přijatelný program, který by zaujal i neextremistické voliče. „Úsvit je systémová strana, která nepopírá základy reprezentativní demokracie. To Kotlebova LS-NS není,“ dodává socioložka Olga Gyarfasová z Univerzity Komenského v Bratislavě.
SMERu se navíc údajně daří integrovat do svých řad bývalé zástupce radikálních stran. V Banské Bystrici – dějišti župních voleb s Kotlebovou účastí - například adoptoval SMER bývalého poslance za Slotovu SNS Jakuba Gajdošíka, který se kromě negativního vymezení proti Romům obouval i do homosexuálů. „Jestli se chtějí brát, ať mě nejdřív přesvědčí, že se mohou reprodukovat,“ tvrdil v roce 2009.
Na celostátní úrovni se ovšem Ficův SMER prezentuje jako středo-levá strana a její politika příliš radikální není. Podporuje například členství v Evropské unii, udržení eura, posílení role v bezpečnostní organizaci NATO, což jsou témata, která radikální pravici rozhodně neimponují.
Další důvod propadu extremistických stran vidí Chorvatovič v tom, že otázka menšin – a především Romů – v období ekonomické krize nepředstavovala velké politické téma. „Řešení romských problémů je a bude pro společnost velmi drahé. Politici o tom proto nechtějí mluvit, a pokud ano, tak nanejvýš o represivních opatřeních, jako je posilování policejních kontrol v problémových oblastech.“ Romská menšina zároveň dle Chorvatoviče není považována za důležitý elektorát a Slovensko navíc bylo „nuceno řešit jiné problémy, jako je demokracie samotná, členství v EU nebo přijetí eura.“ Romové tak šli stranou.