Turecký premiér Ahmed Davutoglu skončí ve své funkci. Nebude znovu kandidovat na šéfa vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) na mimořádném sjezdu 22. května. Podle zvyklostí tak musí vzápětí svůj post opustit. Dlouho se spekulovalo o jeho kritice vůči některým krokům prezidenta Erdogana, který chce zemi více přiblížit prezidentskému systému.
Turecký premiér Davutoglu končí. Vlídná tvář musela ustoupit prezidentovi
Davutoglu uvedl, že AKP nadále bude mít pevnou vládu, a ubezpečil, že on sám zůstane Erdoganovi loajální. „Necítím vůči nikomu žádnou zášť, výčitky ani hněv. Nikdo ode mě nikdy neslyšel ani slovo proti prezidentovi a nikdy ho neuslyší,“ řekl Davutoglu.
Spekuluje se, že Erdogan a jeho okolí se začali obávat rostoucí popularity premiéra, který byl mimo jiné proti pronásledování novinářů kritizujících vládu a hlavně prezidenta.
Prezidentský poradce Cemil Ertem už dříve například prohlásil, že podmínkou ekonomické stabilizace Turecka je, „aby vládu převzal premiér, který více souzní s názory prezidenta“.
Podle francouzského deníku Le Monde se spory mezi oběma týkaly i migrační dohody Ankary s Evropskou unií. Davutoglu s Erdoganem ani neprobíral základní body svého vyjednávání s Bruselem, ať již šlo o požadavek na bezvízový styk či na zpětné přijímání blízkovýchodních uprchlíků, kteří se z Turecka dostali do Řecka.
Horizont ČT24: Davutoglu končí (zdroj: ČT24)
Zrušení vízové povinnosti je toužebným přáním mnoha tureckých obyvatel. Podle tureckého deníku Cumhuriyet roste Davutogluovi podpora také v turecké armádě, v tajných službách a v diplomatickém sboru. Naopak Erdoganovu pozici oslabují překážky při prosazování změny ústavy, která byl posílila jeho pravomoci.
Vládnoucí proislámská AKP usiluje o změnu ústavy platné od 80. let, aby mimo jiné posílila pravomoci prezidenta Erdogana. Jeho kritici se ale obávají, že tento politik s autoritářskými sklony bude koncentrovat ve svých rukou příliš moci. Přitom je neuklidňuje příslib AKP, že součástí ústavy mají být i evropské normy lidských práv.
Erdogan se snaží dosáhnout absolutní vlády ve státě. To je jeho základní cíl od té doby, kdy svou stranu založil. Vzhledem k tomu, že se s Ahmedem Davutoglem v několika věcech neshodl, tak se rozhodl ho zkrátka odstranit.
„Docházelo k určitým rozporům například při jednání s Kurdy, kdy v únoru 2015 bylo mezi vládou a kurdskou stranou dosaženo určité dohody, kterou ale Erdogan potom popřel… Davutoglu se také postavil proti stíhání některých novinářů kvůli urážce,“ popisuje turkolog Laně. „Vyvrcholilo to tím, že AKP odňala Davutoglovi právo jmenovat předsedy krajských a oblastních stranických organizací. Do toho se navíc asi přimíchal pocit, že Davutoglu byl příliš vstřícný vůči Evropské unii,“ dodává.
Erdoganovi jde od začátku o absolutní moc, popisuje turkolog (zdroj: ČT24)
Erdogan si vybral Davutoglua jako svého nástupce v čele AKP poté, co byl zvolen hlavou státu v roce 2014. Politické změny přichází v době rostoucí nestability, kdy Turecko čelí početným útokům ze strany kurdských separatistů, Islámského státu a také pokračujícímu náporu uprchlíků.
Mezi možnými nástupci Davutoglua se nejčastěji objevují současný ministr dopravy Binali Yildrim, který má blízko k Erdoganovi, ministr spravedlnosti Bekir Bozdag či šéf resortu energetiky Berat Albayrak. Jedná se pro změnu o zetě prezidenta. Nový šéf vlády bude formálně zvolen právě na mimořádném sjezdu strany.