Londýn - Surikaty, roztomilí drobní savci známí z mnoha zoologických zahrad, překvapily vědce, kteří je studovali ve volné přírodě jihoafrické pouště Kalahari. Tam zjistili, že surikaty dokážou rozpoznat po hlase jiné členy své skupiny. Vědci přehrávali surikatám nahrávky jejich volání a studovali jejich reakce. Tento objev je prvním důkazem živočichů mimo primátů, kteří dokážou rozpoznat hlasy. Tento fenomén by podle vědců mohl být ve zvířecí říši rozšířenější, než se původně věřilo.
„Existuje spousta důkazů rozpoznávání hlasů mezi primáty,“ vysvětlil hlavní výzkumník Simon Townsend z Curyšské univerzity ve Švýcarsku. „U primátů se dá vyzkoušet, zda skutečně reagují na základě jednotlivého rozpoznání hlasu.“ Ale u neprimátů je prověření těžší, protože vztahy mezi jednotlivým zvířaty nejsou jasné, dodal Townsend.
Například u surikat, navzdory tomu, že jde o společenská zvířata žijící ve skupinách a dokonce i vychovávající mláďata společně, nebylo jasné, jak jedno zvíře reaguje na druhé, když slyší jeho hlas. Aby tento problém vyřešili, vymysleli vědci jednoduchý test. Použili záznam staccatového volání, které surikaty vydávají nepřetržitě při pátrání po potravě. „Mysleli jsme si, že tohle volání má především udržet skupinu pohromadě,“ řekl Townsend. „Ale také říká dalším jednotlivcům: 'Jsem tady. Tohle je moje místo',“ dodal.
Vědci umístili ze dvou stran kolem surikaty hledající potravu reproduktory a z jednoho z nich jí přehráli hlas jiného člena skupiny, který o několik vteřin zazněl z reproduktoru na opačné straně. A po chvíli to zopakovali. Podle Townsenda tím „narušili předpoklad zvířete, protože pro stejnou surikatu by bylo fyzicky nemožné být na dvou místech najednou“. „Surikaty byly ostražitější, když jsme takhle narušili jejich očekávání,“ vysvětlil Townsend. „Přestaly hledat jídlo, natočily uši nebo se podívaly směrem, odkud hlas přišel.“
Tento pokus slouží jako důkaz, že schopnost rozpoznávat hlasy může být rozšířenější v mnoha různých větvích evolučního stromu, dodal Townsend s tím, že by podobný audio-experiment mohl pomoct dalším vědcům prostudovat tento fenomén napříč širokou škálou druhů.
