Moskva - První drtivou porážku za druhé světové války utrpělo Německo při svém tažení do Sovětského svazu. Plán vojenské útoku, známý jako Barbarossa, totiž nepočítal s dlouhodobější schopností SSSR bránit se. Hrozbě naprostého zhroucení východní fronty se Adolfu Hitlerovi podařilo zabránit jen za cenu obrovských obětí. Nesrovnatelně větší cenu ale zaplatili sovětští vojáci a civilisté, kterých v průběhu čtyřletého konfliktu zahynulo přes 25 milionů. Nástup německé armády v neděli 22. června 1941 ve 3:15 byl zdrcující. První německý úder byl totiž natolik silný, že nepřipravené jednotky Rudé armády nebyly schopny mu čelit. Velitelský sbor navíc oslabily Stalinovy politické čistky. Německá vojska v prvních týdnech rychle pronikala do sovětského vnitrozemí, v červenci obsadila západ evropské části SSSR.
Do boje vyrazilo pod vrchním velením generála Waltera von Brauchitsche na tři miliony německých vojáků. Luftwaffe zcela ovládla nebe a během 48 hodin zničila na 2000 sovětských letadel. Za tři týdny kontrolovaly německé jednotky a jejich spojenci Pobaltí, rozsáhlé území Ukrajiny a Moldavsko a dostaly se ke vzdáleným přístupům k Leningradu (Petrohrad) a ohrožovaly Kyjev a Smolensk. Zaskočený ruský vůdce Josif Stalin, který tvrdošíjně odmítal představu, že by Německo mohlo zaútočit, propadl podle svědků depresi. K veřejnosti promluvil po více než týdnu a v projevu konstatoval, že situace je smrtelně vážná.
Nové informace: Stalin byl varován, a to víckrát
Sovětský diktátor Josif Stalin před nacistickým útokem v létě 1941 obdržel od rozvědky několik desítek varování o tom, že Hitler připravuje vpád do SSSR. Tajné depeše sovětských špionů podle nových informací ruské rozvědky údajně obsahovaly i přesné datum. Hlavní ruská špionážní agentura vydala v těchto dnech sborník dosud utajovaných dokumentů z let 1939 až 1941. Kromě známých skutečností, které potvrzují Stalinovu dostatečnou informovanost o nacistických záměrech, sborník ukazuje, že varování o připravované agresi wehrmachtu měl tehdejší šéf Kremlu skutečně desítky.
„Takových varování bylo nejméně třicet,“ řekl novinářům při prezentaci sborníku pracovník SVR Lev Sockov. Jako příklad uvedl depeši sovětského agenta z Říma z 19. června 1941, který s odvoláním na vysoce postavené úředníky italského ministerstva zahraničí hlásil, že „vojenská kampaň proti SSSR začne mezi 20. a 25. červnem“. Podobná hlášení obsahují i depeše dalších agentů, a také výpovědi dvou zběhů z jednotek wehrmachtu.
„Stačí kopnout do dveří a celá shnilá stavba se zhroutí,“ tvrdil Hitler o Sovětském svazu. Plán nacistického útoku na stalinistický kolos se začal rýsovat v létě 1940. Definitivní rozkaz k jeho provedení vydal německý vůdce v prosinci 1940, kdy ztroskotala jednání obou zemí o rozdělení sfér vlivu a zapojení SSSR do války proti Británii. Pakt o neútočení, který Berlín a Moskva uzavřely v srpnu 1939 před společným rozdělením Polska, Hitler jednoduše pominul.
Rudá armáda v počáteční fázi bojů skutečně utržila těžké ztráty. Přesto už v červenci nešlo všechno podle německých představ. Navzdory vysokým materiálním i lidským ztrátám sílil odpor sovětských vojsk, druhou závažnou překážku představoval pro Němce obrovský prostor Sovětského svazu. Wehrmacht měl přitom podle plánu postoupit tak daleko, aby se území Německa dostalo mimo dolet sovětských letadel a na linii Volha-Archangelsk mohla být zřízena bariéra vůči asijskému Rusku. To se ale nepodařilo.
Bitva o Moskvu – Rusové ji ubránili
Jedním ze zlomových okamžiků bojů na východní frontě byla krvavá bitva o Moskvu, při níž se sovětská metropole udržela za cenu obrovských vojenských a civilních ztrát. Dorážející německé jednotky zastavilo koncem listopadu 1941 až nepříznivé počasí a houževnatý odpor sovětských vojáků a obyčejných Moskvanů, odhodlaných padnout za vlast. V prosinci pak vyčerpaná německá vojska přešla do obrany. Operace Barbarossa, která měla podle Adolfa Hitlera trvat několik týdnů, skončila po půl roce strategickým neúspěchem. V zimních měsících roku 1942 pak Němci jednou provždy ztratili aureolu neporazitelného protivníka.
V kritické situaci se SSSR dostalo finanční i materiální pomoci od Spojených států a Velké Británie. Sovětskému vedení se rovněž podařilo přesunout průmyslovou výrobu na východ za Ural, kde nehrozilo nebezpečí nepřátelského napadení. Nevyčerpatelný lidský a průmyslový potenciál umožnil Sovětům obnovit síly a pokračovat v boji, což je považováno za jeden z rozhodujících aspektů druhé světové války. Německo a jeho spojenci si dlouhodobější válku na východní frontě nemohli dovolit.
Boje mezi Německem a SSSR zuřily až do německé kapitulace v květnu 1945 a do historie vstoupily i tím, že obě strany hrubě porušovaly mezinárodní konvence o zacházení se zajatci a páchaly zvěrstva na civilistech. Velká vlastenecká válka, jak byl v Rusku bezmála čtyřletý konflikt proti Německu a jeho spojencům označován, si v SSSR vyžádala životy nejméně 26 milionů lidí včetně vojáků a vedla k zpustošení západní části země. Německo po druhé světové válce truchlilo nad více než třemi miliony padlých.
- Plán Barbarossa - vpád Německa do SSSR zdroj: Wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2659/265887.jpg
- Skupina ruských zajatců autor: Keystone , zdroj: Getty Images http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2659/265867.jpg
- Plán Barbarossa - vpád Německa do SSSR zdroj: Wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2659/265888.jpg
