Kľak/Ostrý Grúň (Slovensko) - Ani po potlačení Slovenského národního povstání (SNP) v roce 1944 se Němcům nepodařilo kompletně zlikvidovat hnutí slovenského odporu. Partyzáni se stáhli do horských oblastí, kde Němcům působili potíže. Německé velení však proti nim postupovalo velmi tvrdě. Celkem spolu se slovenskými kolaboranty vypálili ke konci druhé světové války na 95 vesnic. Tento smutný osud potkal 21. ledna 1945 obce Kľak a Ostrý Grúň na středním Slovensku, kde zemřelo 146 lidí, z toho 56 žen a 38 dětí. Vesnice z mapy Slovenska ale nezmizely, v současnosti spadají do Banskobystrického kraje a v každé z nich dnes žije několik stovek obyvatel.
Obyvatelstvo obou vesnic v době SNP podporovalo povstalecké jednotky. Po přechodu povstalců do hor zásobovali místní lidé potravinami i šatstvem příslušníky několika partyzánských brigád. Tato pomoc partyzánům ale měla za následek odvetu, která svou krutostí nemá ve slovenské historii obdobu. Vypáleny byly i evakuované sousední obce Hrabičov a Župkov a všechny samoty v Klakovské dolině, aby je nemohli používat partyzáni.
Hromadnou popravu zastavil až telegram
Přepad Ostrého Grúňa a Klaku zorganizoval štáb speciální protipartyzánské jednotky Edelweiss. Slovenským vojákům velel kapitán Ladislav Nižňanský, v součinnosti se speciální jednotkou SS, a se stočlenným oddílem německé domobrany. Nejdříve přepadli obec Ostrý Grúň, kde postupně zavraždili 62 osob, hlavně starců, žen i malých dětí. Po krvavém masakru v první vesnici vtrhli již alkoholem posilnění vrazi do Kľaku. Zde zastřelili dalších 84 osob, opět to byli především starci, ženy a děti. Většina zdejších domů lehla popelem a zabíjení se nevyhnul ani dobytek.
Bestialitu nacistů dokazuje osud 21letého zraněného partyzána Martina Herky z Kľaku. Vojáci mu rozřezali chodidla, na několika místech stáhli kůži z těla, uřezali uši, nos a jazyk, a poté ho ještě živého hodili do hořících plamenů. Obyvatelé, kteří unikli smrti, byli shromážděni na volné prostranství před kapličkou před ústí kulometů. Vykonání ortelu pozdržel místní farář, který Němce prosil o trochu času na modlitbu. Nakonec se poprava nekonala, jelikož po příjezdu motospojky s telegramem velitel vraždění zastavil.
Nižňanský byl soudem osvobozen
Z podílu na masakru byl po válce obžalován i Slovák Ladislav Nižňanský, který za války působil v německé protipartyzánské jednotce Edelweiss. Po válce uprchl Nižňaský do Německa a v roce 1962 byl v komunistickém Československu odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti. V roce 2006 mu pak byl tento trest změněn na doživotí. V září 2004 byl Nižňanský zatčen německou policií. V následném procesu, který trval 15 měsíců, soud nakonec zbavil Nižňanského viny.
