Vojáci pod hlavičkou OSN mají v rámci mírových misí této organizace chránit obyvatele před násilnostmi národních armád nebo povstalců. Někdy ale naopak oni sami násilí páchají - na ženách a dívkách. Víc než třetina z dvou tisíc nahlášených případů sexuálního zneužití je z Demokratické republiky Kongo.
Michael a Gloria mezi ostatními dětmi výrazně vyčnívají. Mají totiž mnohem světlejší pleť než jejich vrstevníci. V Demokratické republice Kongo se narodili ženám, které byly znásilněny zahraničními vojáky, vyslanými do této země pod vlajkou OSN – v rámci mírové míse MONUSCO.
Blandine otřesné chvíle prožila v patnácti letech. Skupina Maročanů ji nalákala na sušenky, aby se vzápětí bezbranné dívky zmocnila. „Když vidí vojáka MONUSCO, volá na něj: Táto! O každém, kdo není černoch, si myslí, že by mohl být jeho otec,“ říká Blandine.
Podobný osud potkal i Boru, kterou navíc sexuálně zneužili už v jedenácti a pak znovu ve třinácti. Stejně jako nejmíň sedm set dalších žen. S následky se potýkají dodnes. Je i jejich děti považuje konžská společnost za vyvrhely, které ze svého středu vyloučila. Pomoc jim v neštěstí nabízí jen výjimečně. Bora má štěstí v tom, že dceru a syna vychovává její strýc. „Pomohl mi během těhotenství i později. Ale pokud by zemřel, těžko seženeme něco k jídlu,“ přiznává Bora.
Kongo jako patriarchální společnost
Ženy v Kongu to obecně nemají jednoduché. Až na výjimky rovnoprávnost pohlaví prakticky neexistuje. Tradice velí, že se mají bez řečí starat o rodinu a domácnost. Násilí přitom musí často snášet nejen od povstaleckých bojovníků, ale také od ostatních obyvatel vesnice. Vznikla hnutí, která se snaží šířit osvětu. Jenže jich zůstává příliš málo.
„Žijeme v patriarchální společnosti, kde mají lidé zažito, že muži stojí výš než ženy. Změnit tohle nastavení potrvá hodně dlouho,“ vysvětluje Solange Lwashigová, aktivistka z nevládní organizace Caucus des femmes.
Aspoň malou záruku práva a dobrého zacházení mají představovat právě členové mise OSN, která v zemi působí už 18 let. Jenže až donedávna jednotky z Maroka, Pákistánu nebo Srí Lanky bojům jen přihlížely, než aby před nimi obyvatele chránily. Vojáci i ostatní personál navíc místní ženy pravidelně zneužívali. Hlavně v letech 2003 až 2008, kdy MONUSCO řídil William Swing. Ten přiznal zodpovědnost za hrůzné činy, ovšem místo trestu se dočkal povýšení - teď vede Mezinárodní organizaci pro migraci.
Mírové mise OSN: Znásilnění jako pouhé porušení vnitřních předpisů
OSN případy znásilnění jasně odsoudilo. Zavedlo nový řád, který modrým přilbám zakazuje nejen sex s nezletilými, ale také využívání služeb prostitutek. Přesto se opakovaně objevují nové případy zneužití. „Chceme obětem usnadnit nahlášení případu. Abychom jim mohli poskytnout okamžitou pomoc,“ podotýká Jane Holl Luteová, koordinátorka programu OSN proti sexuálnímu zneužívání.
OSN současně naráží na to, že potrestání odhalených viníků už nespadá pod její pravomoci. Rozhodnutí záleží na zemích, které vojáky na misi vyslaly. Samotné vnitřní šetření přitom trvá až pět let. Navíc neřeší znásilnění jako zločin, ale pouhé porušení vnitřních předpisů.
Světová organizace tím ztrácí důvěryhodnost. Nejvíc to ale vždy odnášejí oběti jako Bora a Blandine. Nejenže se bez vlastní viny ocitly na okraji společnosti, navzdory žádostem o pomoc navíc žádná z nich nikdy nedostala odškodné.
