Vídeň - Zasedáním rakouského parlamentu za účasti vlády, setkáním pamětníků a dalšími akcemi si Rakousko připomíná dnešní 70. výročí "anšlusu", tedy připojení k nacistickému Německu. Rakouská veřejnost však stále zůstává rozdělena v názoru na to, zda země byla obětí či spolupachatelem nacistických zločinů. Mýtus Rakouska jako oběti přitom padl až v 90. letech minulého století. Rozruch vzbudilo v minulých dnech především vystoupení Otto Habsburka v parlamentu.
Jednotky německého wehrmachtu obsadily v roce 1938 Rakousko bez jediného výstřelu a ještě týž večer připravili Rakušané triumfální uvítání Hitlerovi v Linci a o pár dní později i ve Vídni.
Země má stále potíže s hodnocením své minulosti. Rakousko dodnes například zcela nepřekonalo postoj, že bylo obětí, a jen obtížně přiznává, že většina Rakušanů připojení k Německu vítala a v následujících letech se mnoho z nich aktivně podílelo na jeho zločinech. O tom svědčí i výsledky nejnovějších průzkumů veřejného mínění. Dokládají však zároveň, že se pomalu prosazuje spíše teze spolupachatelství. Většina Rakušanů by však za minulostí nejraději udělala tlustou čáru.
Podle institutu OGM zastává třetina dotázaných názor, že Rakousko bylo první obětí hitlerovského Německa, zatímco 48 procent soudí, že bylo spolupachatelem. V obdobném průzkumu před 20 lety byl poměr téměř přesně opačný.
Vídeňský zpravodaj ČT Jan Moláček v této souvislosti připomněl rozruch, který vyvolalo pondělní vystoupení Otto Habsburka v parlamentu. Pětadevadesátiletý syn posledního rakousko-uherského císaře, který se tak vůbec poprvé od pádu monarchie v roce 1918 dostal na půdu rakouského republikánského parlamentu, v proslovu mimo jiné uvedl, že žádná země Evropy nemá větší právo označovat se za Hitlerovu oběť než právě Rakousko. Tezi spolupachatelství Habsburk označil za lež a pokrytectví. Skutečnost, že připojení k Německu oslavovalo 12. března 1938 jen ve Vídni čtvrt milionu lidí, pak odbyl přirovnáním k fotbalovému zápasu. Od Habsburkových výroků se distancoval i šéf parlamentního klubu lidovců a bývalý kancléř Wolfgang Schüssel, který prohlásil, že „Rakousko bylo samozřejmě i obětí, ale zároveň se i na rakouské straně dělaly určité chyby“.
Jednou z významných vzpomínkových akcí bylo úterní otevření nového sportovního areálu tradičního vídeňského židovského klubu Hakoah. Klub byl založen už v roce 1909, kdy ve Vídni žilo na 180.000 Židů. Hlavním důvodem jeho vzniku bylo, že už tehdy byli Židé v Rakousku diskriminováni a vylučováni z ostatních klubů. Díky členům klubu Hakoah slavilo Rakousko v meziválečném období i řadu mezinárodních úspěchů zejména v plavání, zápasu nebo vodním pólu. Po anšlusu v roce 1938 byl i tento klub židovské obci zabaven (arizován) a krátce nato zcela zlikvidován.
Hrstka Židů, která přežila holokaust (ve Vídni jich zbylo zhruba 6000), po válce sice klub obnovila, ale své bývalé slávy a síly samozřejmě už nemohl dosáhnout. Navíc si sportoviště pro svou činnost musel pronajímat. Teprve na základě mezinárodní dohody z roku 2002 o nápravě škod způsobených arizací se začalo jednat o obnově.
Nezávislé Rakousko vzniklo v listopadu 1918 na troskách poražené habsburské monarchie. Největší překážkou klidného rozvoje se ukázal být problematický vztah s Německem, jehož tlak na Rakousko sílil v druhé polovině 30. let. Kancléř Kurt von Schuschnigg 11. března 1938 podlehl Hitlerovým ultimativním požadavkům a odstoupil. O den později německá armáda okupovala celé území státu a 13. března bylo Rakousko prohlášeno za součást Německa jako tzv. Východní marka (Ostmark). Po anšlusu začalo pronásledování antinacistů a Židů.
