Jedinou alternativou k diplomatickému řešení syrské krize je další válka, která by ale byla ještě horší než ta dosavadní. Před začátkem obnovených mírových rozhovorů v Ženevě to řekl jejich koordinátor a zmocněnec OSN Staffan de Mistura. K rozhovorům se sjely delegace syrské vlády a jejích oponentů, aby v nepřímém jednání dohodly další mírové kroky. Prozatím platí příměří, které je až na výjimky dodržováno od 26. února.
De Mistura prohlásil, že za vůbec nejdůležitější považuje dospět k dohodě o politickém předání moci. Jediný známý „plán B“, tedy alternativa k této snaze, je podle něj návrat k válce, která by byla ještě horší než dosavadní boje.
De Mistura rozhovory považuje za „okamžik pravdy“ a jejich neúspěch by podle něj znamenal obnovu války. Řekl také, že OSN je pouze prostředníkem a že hlavní slovo má mezinárodní skupina, která se na přípravě podílela. Jde o 18 zemí, jež zastupují různé strany konfliktu. „Jestliže v těchto rozhovorech ani v dalších kolech neuvidíme ochotu jednat, pak věc vrátíme těm, kdo mají vliv, to je Ruská federace, USA a Rada bezpečnosti OSN,“ řekl de Mistura.
Zmocněnec OSN se v pondělí setkal s delegací syrské vlády vedenou hlavním vyjednávačem a velvyslancem při OSN Bašárem Džaafarím. Džaafarí řekl, že předal de Misturovi názory Damašku na způsob politického řešení krize. De Mistura řekl, že se syrskou delegací probíral procedurální záležitosti a že další kolo se bude konat ve středu a zaměří se na témata obsažená v prosincové rezoluci Rady bezpečnosti OSN. Podle ní se má dohodnout příměří, přechodná vláda, nová ústava a parlamentní a prezidentské volby.
De Mistura počítá i se třetím kolem rozhovorů
Toto kolo rozhovorů, které je od ledna už druhé, má podle de Mistury trvat maximálně deset dní a vyjádřit se v něm prý budou moci zástupci „všech Syřanů“.
De Mistura také počítá ještě se třetím kolem rozhovorů, které by se mohlo konat po určité pauze. Očekává, že se podaří dospět – když ne k dohodě, tak alespoň k orientačním bodům dalšího postupu v Sýrii.
Syrský ministr zahraničí Valíd Mualim už o víkendu vyloučil možnost jednat v Ženevě o odstoupení prezidenta Bašára Asada. Americký ministr zahraničí John Kerry stejně jako jeden ze zástupců opozice označil Mualimova slova za ohrožování úspěchu rozhovorů.
Opoziční vyjednávač Muhammad Allúš v Ženevě řekl, že mají-li být jednání úspěšná, musí Asad odejít, mrtvý nebo živý. „Přechodné období může začít jedině s pádem nebo smrtí Bašára Asada. Nelze ho zahájit za přítomnosti režimu nebo v době, kdy je jeho hlava stále u moci,“ řekl Allúš.
V čele Sýrie by se mi líbila žena, poznamenal de Mistura
De Mistura na dotaz, zda si umí představit v čele Sýrie ženu, odpověděl: „To by se mi líbilo.“ Jeho mluvčí však rychle dodal, že debata o jakýchkoli volbách je věcí Syřanů. De Mistura už několikrát v minulosti řekl, že by rád do mírových jednání zapojil více žen. Žertem se novinářů sám zeptal, zda vědí, s kým se sešel vůbec jako s prvním. Po několika chybných odpovědích prozradil, že s poradní skupinou syrských žen a že s nimi v neděli odpoledne strávil hodinu a půl. „Myslím, že právě ony nám mohou pomoci pochopit, jak řešit syrskou krizi,“ řekl de Mistura.
Hlavní síly syrského konfliktu
- Asadův režim a jeho spojenci: Syrská armáda, která měla na začátku konfliktu kolem 300 000 mužů, je nyní podle odhadů nejméně o polovinu slabší. Vládní vojska také již ztratila až dvě třetiny území na úkor IS a dalších skupin. I přesto Asadova armáda stále ovládá hlavní město Damašek a další klíčové metropole a strategická území. Na straně vládních vojsk stojí i řada dalších organizací o síle 150 000 až 200 000 mužů. Mezi nejsilnější provládní jednotky patří Síly národní obrany s 90 000 vojáky a libanonský Hizballáh s přibližně 8000 bojovníky. Hlavními spojenci režimu zůstávají nadále také Rusko a Írán.
- Ruská armáda: Ruské letectvo zahájilo operaci v Sýrii loni v září. Podle oficiálních prohlášení Kremlu provádí ruská armáda letecké útoky na pozice IS. Západní spojenci a aktivisté ale upozornili, že Rusko útočí i na pozice protiasadovské opozice. Podle odhadů nasadilo Rusko v Sýrii asi 4000 mužů a více než 50 letadel a vrtulníků.
- Mezinárodní koalice: V září 2014 zahájily USA s arabskými spojenci (Jordánsko, Bahrajn, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty) letecké údery proti pozicím IS v Sýrii. K operaci se postupně připojila i Kanada, která však s útoky letos v únoru skončila, Británie, Francie nebo Turecko.
- Opoziční síly: Národní koalice sil revoluce a syrské opozice (NCSROF) je zastřešující koalicí opozičních sil ze Sýrie i z exilu. Vznikla v listopadu 2012 v Kataru a jejími členy je například Syrská národní rada (SNC) nebo Svobodná syrská armáda (FSA), která vznikla z vojáků a důstojníků, kteří v roce 2011 dezertovali z řad vládních jednotek. Počet bojovníků se odhaduje na 40 000 až 60 000. Hlavním cílem opozičních sil je svržení Asadova režimu.
- Islámský stát: Radikální sunnitská organizace, která v oblasti Sýrie a Iráku usiluje o vytvoření náboženského státu a následně i světového chalífátu. V současnosti ovládá asi 40 procent území země. Jedná se ovšem hlavně o řídce obydlené centrální oblasti, kde žije pouze 15 procent obyvatel Sýrie. Odhady počtu bojovníků se pohybují v desítkách tisíc. Islámský stát se v minulosti nejvíce zapsal do povědomí brutálními popravami zahraničních rukojmí a ničením kulturních památek.
- Hnutí An-Nusra: Radikální sunnitské hnutí An-Nusra se hlásí k teroristické organizaci Al-Káida a je vedle IS nejvlivnější džihádistickou skupinou v zemi. Skupina ovládá území na severozápadě země, převážně v provincii Idlib, kde spolupracuje s dalšími rebelskými formacemi. Přítomna je i na jihu země. An-Nusra patří společně se skupinou Ahrár aš-Šám do povstalecké Armády dobytí, která vznikla loni a která je podle odborníků placena ze zemí kolem Perského zálivu a z Turecka. Ačkoliv zastává podobnou ideologii jako IS, vystupují v konfliktu tyto frakce jako soupeři.
- Fronta Ahrár aš-Šám: Jedna z nejsilnějších povstaleckých skupin. Původně radikálně salafistická organizace, která je Syrskou vládou označována za teroristickou skupinu, se v poslední době prezentuje jako umírněná. Jejím hlavním spojencem v konfliktu je An-Nusra.
- Kurdové: Kurdové, kteří žijí v Sýrii na severu a severovýchodě země, brání svá území po odchodu vládních vojsk sami pouze s podporou mezinárodní koalice. Kurdské milice YPG jsou jedním z nejdůležitějších spojenců západní koalice v Sýrii. Turecko se ovšem k YPG staví nepřátelsky, především kvůli domnělému napojení na zakázanou PKK, která požaduje vytvoření nezávislého kurdského státu. Ten se má z velké části nacházet právě na tureckém území. Kurdové se proto již několikrát stali cílem tureckého bombardování.
