Na vojenském hřbitově v egyptském El Alameinu se vzpomínalo na padlé veterány, včetně těch československých. Před 77 lety vyrazili spojenci pod vedením britské armády do útoku proti německým a italským vojskům. Bitva definitivně ukončila nacistické plány na ovládnutí Blízkého východu.
Jména československých vojáků, kteří padli dva a půl tisíce kilometrů od domova, jsou na vojenském hřbitově na okraji Saharské pouště stále vidět. Bojovali tu po boku skoro celého světa: s Brity, Židy, Araby i Indy.
Bitva měla zásadní význam. O 150 kilometrů dál začíná údolí Nilu a v případě vítězství by se německým a italským vojskům otevřela cesta do Orientu. Kdyby wehrmacht obsadil Suezský průplav a ropná naleziště, 20. století by možná vypadalo o dost jinak. Díky spojenecké ofenzivě u El Alamejnu k tomu ale nedošlo.
Vzpomínka na padlé obou stran
Letos si veterány připomněli i čeští diplomaté. „Všichni dobře známe historii naší obrany u Tobruku na přelomu let 1941 a 1942. Tady ale stojíme na místě, kde jsou připomenuti vojáci, kteří se také podíleli na severoafrickém tažení,“ uvedl český velvyslanec v Egyptě Jan Fulík.
Své pomníky tu ale mají i vojáci z opačné strany. V severní Africe například padlo víc než čtyři tisíce Rakušanů v uniformě wehrmachtu. „Je poctivé si připomenout padlé, ale zároveň se poučit z dějin tak, aby se to už nikdy neopakovalo,“ míní rakouský vojenský přidělenec v Egyptě Johann Hornung.
Zatímco Blízký východ zažil a zažívá ještě mnoho dalších konfliktů, bývalé bojiště u El Alameinu je už skutečně pouze pietním místem.
