Praha - Pomáhá lidem vrátit tvář při operacích, které dosud nikdo neprováděl. Sám by rád věřil tomu, že při nich štěstí nehraje roli. Na každou transplantaci se musí důkladně připravit nejen on, ale především samotný pacient. Velkou většinu z nich přitom Bohdan Pomahač odmítne. Největší šanci na rekonvalescenci mají totiž ti, za nimiž stojí silné rodinné zázemí. Velkou péči věnuje Pomahač i samotným dárcům tváří a jejich rodinám. Mnohdy právě jejich veřejná vystoupení podporují dárcovství orgánů nejvíce a rozšiřují povědomí o náročné práci s nejistým výsledkem.
Pomahač: Obličejová tkáň vydrží bez krevního oběhu pouhé čtyři hodiny
Zhruba 80 procent pacientů na transplantaci obličeje je odmítnuto z celé řady důvodů – lékařských i nelékařských. Stěžejní roli při výběru přitom hraje dostatečné zázemí pacienta pro pooperační péči. „Problém je, pokud pacient nemá dostatečné zázemí, dostatečnou pomoc rodiny nebo stabilní situaci, kde žije. Zázemí je nesmírně důležité z hlediska orgánových transplantací. Pacientům, kteří zázemí mají, se daří obecně lépe,“ dodal.
Samotný pacient se pak musí na operaci důkladně připravit. „Chceme se ujistit, že pacient je jak psychicky, tak fyzicky schopen operaci podstoupit, že nemá přehnané nároky, a že chápe podstatu poměrně stále riskantního a experimentálního výkonu,“ podotkl Pomahač. Poté je třeba najít potencionálního dárce, který musí příjemci být podobný nejen barvou kůže, ale i věkem a pohlavím.
Lékaři pošlou požadavky na dárce do orgánové banky, a jakmile se případný dárce najde, začíná kolotoč operací. „Spouštíme hodinky v bodě, kdy je dárcovská tkáň oddělena od dárce a krevní oběh byl přerušen, a my máme čtyři hodiny na to, abychom obličej připevnili a krevní oběh obnovili u příjemce,“ vysvětlil náročnost celého procesu Pomahač. V mnoha případech je ale potřeba dát přednost transplantaci jiných orgánů, na něž čekají další příjemci, a které jsou pro lidský život považovány za důležitější.
U rutinních operací personál na sále uklidňuje hudba
Samotná operace obličeje je pro celý tým extrémně náročná, trvá patnáct i dvacet hodin. „Mnohdy se to protáhne na dva až tři dny,“ dodal Pomahač. Na sále si při rutinních operacích lékaři i personál snaží zvednout náladu hudbou. Nejčastěji se pouští internetové rádio, které někdo z týmu naladí. „Hrajeme po dobu jedné operace to, co jeden z členů vybere“ Při dlouhých a extrémně náročných operacích je ale na sále ticho jak v hrobě, poznamenal.
K propagaci transplantací mnohdy pomáhají i samotné rodiny dárců, které veřejně vystupují a dárcovství obhajují. Pozitivně se k problematice překvapivě často staví i děti obětí. „Pro ně je to na jednu stranu připomenutí obrovské ztráty, na druhou stranu pro ně ta tkáň pokračuje v životu. Vidí kus svého milovaného, který žije,“ poznamenal chirurg.
Bohdan Pomahač:
„V době, kdy jsem do Bostonu přišel, tak pro mě byl asi největší šok v tom, že američtí absolventi lékařských fakult věděli, jak se o pacienty starat. Já jsem znal spoustu teorie, ale ty praktické, naprosto jednoduché věci, jsem viděl poprvé… Studenti se opravdu stávají integrální součástí týmu, kdy mají odpovědnost se pod dohledem o pacienta starat.“
Problém podle Pomahače spočívá v tom, kam transplantace budou směřovat dál. „V současné době je třeba držet v povědomí, že pro pacienty zůstává stále nutností brát léky na potlačení imunity. Z hlediska teoretického jsme schopni transplantovat prsty, části končetin a v podstatě jakoukoliv část těla. Ale zda to opravdu stojí za tu dlouhodobou imunosupresivní léčbu po zbytek života, to je to, čím si nejsme jisti,“ zamýšlí se.
Mezi své nejlepší vlastnosti Pomahač řadí touhu dokončit již rozdělanou práci, schopnost koncentrovat se. Jeho bratr o něm řekl, že se ze své prohry nejen poučí, ale příště vyhraje. Právě tato schopnost se mu hodí při transplantacích obličejů. „Operace, které nikdo nikdy před vámi nedělal, v sobě nesou tlaky, které člověk musí zvládnout, aby nepoškodil pacienta, a aby to nedopadlo zároveň nějakým zoufalým skandálem,“ poznamenal.
Pomahač by rád věřil tomu, že štěstí nehraje roli. „Člověk by neměl mít štěstí, ale měl by být schopný operovat a starat se o pacienty v rámci jednoho standardu opakovaně. Štěstí by při operacích nemělo hrát roli.“
Bohdan Pomahač
- Narodil se v roce 1971 v Ostravě
- Studoval Lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci
- Už během studia byl na stáži v Bostonu a Massachusetts
- Po skončení studia se do USA vrátil a nastoupil do nemocnice Brigham and Women's hospital
- O transplantaci obličeje se začal zajímat v roce 2004
- Po několika částečných transplantacích obličeje provedl 22. 3. 2011 první celkovou transplantaci obličeje v USA