Podle odhadů mezinárodní nadace Walk Free Foundation žije v otroctví skoro 46 milionů lidí ve 167 zemích. Nejzranitelnější skupinou jsou migranti a uprchlíci, kteří často čelí ponižování i sexuálnímu zneužívání. Problém se týká hlavně Asie, Afriky, ale i USA a Evropy. Třeba v Česku rumunští nebo bulharští dělníci často pracují ve špatných podmínkách a za ostudně nízkou mzdu.
Na Floridě sklízejí stovky dělníků rajčata pro celou Ameriku. „Pokusili se mě i sexuálně zneužít, ale jiná žena mě slyšela křičet a přišla mi na pomoc. Druhý den nás ale šéf obě vyhodil,“ postěžovala si imigrantka Alejandrina Carreraová, která se dostala do USA z Mexika ve čtrnácti letech.
Podobnou zkušenost mají i ostatní přistěhovalci – farmáři si je načerno najímali jako levnou sílu. Na plantážích je často hlídali ozbrojení dozorci, kteří nechali imigranty žít a pracovat v drsných podmínkách.
Šok vyvolal případ, kdy skupinu dělníků na noc zavírali v přívěsu nákladního auta bez možnosti vyjít ven i na toaletu. „Jeden z nich nám ukázal ruce, na jeho zápěstích byly stopy po řetězu, kterým byly svázané,“ upozornila Laura Germinová ze Sdružení na ochranu zemědělských dělníků.
Novodobé otroctví chce vymýtit nezisková organizace založená samotnými dělníky v zemědělství na Floridě. V roce 2001 vyhlásila projekt Fair Food (Poctivé potraviny).
Jen ty farmy, které pracovníkům zaplatí a dodržují jejich práva, mohou rajčata dodávat velkým obchodním řetězcům. Když je poruší, vypadnou ze hry. Projekt se už rozšířil do sedmi států na východě USA, na západním pobřeží ale vykořisťování nemizí. „Když někdy nepracujete dost rychle, hned vyhrožují, že vás vyhodí,“ podotkl jeden z pracovníků Carlos Hernandez.
I když se veřejnost pomalu začíná o původ potravin i dalšího zboží zajímat, svět boj s otrockou prací prohrává, podle odhadů nadace Walk Free Foundation je k ní přinuceno téměř 46 milionů lidí.
Smutnému žebříčku vévodí Indie či KLDR
Zhruba dvě třetiny případů se týkají Asie, konkrétně žen a dětí v textilních továrnách v Kambodži, v Indii a Bangladéši, mužů na bavlníkových plantážích v Uzbekistánu nebo v elektronickém průmyslu v Číně. V procentu populace ale žebříček vede totalitní Severní Korea.
Naopak velmi dobře si vedou země severní Evropy jako Švédsko, Dánsko Norsko, případně Island. Velice málo otroků žije i na Novém Zélandu - vůbec nejlépe si ale vede Lucembursko.
Severní a střední Indie jsou regiony, kde obchod s bílým masem roste nejrychleji na světě. Tisíce chudých žen a dětí především z venkova překupníci vylákají do měst s příslibem lepší práce. Následně je však prodají do moderního otroctví. Pracují jako služebnictvo v domácnostech nebo jako zaměstnanci v průmyslových továrnách.
Další jsou zneužívaní v nevěstincích. Za svou práci často nedostávají žádný plat. Počet obětí obchodu s ženami a dětmi v zemi v roce 2016 vzrostl oproti předešlému roku až o čtvrtinu.
Moderní otroctví má přitom i jiné podoby, jako vynucené manželství s nezletilými dívkami, obchodování s lidmi a odpracování dluhu, který splácí rodiny lichvářům nebo převaděčům za to, že je propašovali do bohatších zemí.
Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v dubnu varovala před děsivými důsledky uprchlické krize. Běženci vyprávěli o trzích s otroky, jež se mají nacházet na parkovištích a v garážích ve městě Sabhá na jihu Libye, přes které bývá pašováno mnoho migrantů. Jeden migrant se prý prodává za 200 (5000 korun) až 500 dolarů (12 500 korun) a zůstává pak v držení svého kupce po dobu asi dvou až tří měsíců.
Většina migrantů, kteří se stanou obětí zločineckých organizací, je nucena zadarmo pracovat v zemědělství. Ženy mnohdy čelí sexuálnímu zneužívání. Některé migranty, kteří nemají peníze, aby za své propuštění zaplatili, únosci nechávají vyhladovět či je zavraždí.
Evropa se na něm podílí nejméně, ale i tam žije v otroctví přes milion lidí. Část z nich vysílají zločinecké gangy na nucené práce, zhruba třetinu tvoří ženy zneužívané ke komerční prostituci. Proti otrocké práci nejsou imunní ani země EU. Třeba britská policie před třemi lety rozprášila gang v jihozápadní Anglii a z jeho područí osvobodila osm Čechů.
„Jsou to oběti moderního otroctví, o kterém se tolik mluví. Byli přivezeni do této země jen proto, aby byli vykořisťováni. Byli zbaveni všech práv, nedostávali žádné peníze a ty, které vydělali, jim byly zabaveny,“ upozornil policejní inspektor ve městě Plymouth David Dale.
Novodobé otroctví se šíří i v Česku. Walk Free Foundation ho řadí k nejvíc ohroženým zemím v Evropě - podle jejích odhadů může zasáhnout až 42 tisíc lidí.
Jsou mezi nimi dělníci hlavně z Rumunska a Bulharska, za které agentury inkasovaly od českých firem peníze, ale jim z nich vyplatily jen malou část, vyhrožovaly jim a zadržovaly jejich osobní doklady. Podobně zacházejí i s dívkami z východní Evropy, Asie nebo Filipín využívanými k sexuálním službám.
Připomínku boje proti obchodu s lidmi vyhlásily před dvěma lety různé instituce katolické církve. Nazvaly ji Mezinárodním dnem modlitby a reflexe v boji proti obchodu s lidmi.
„Apeluji na všechny ve vládních pozicích, aby proti této hrozbě tvrdě bojovali. Musí být vynaloženo veškeré úsilí k vymýcení tohoto hanebného a neúnosného zločinu,“ zdůraznil papež František, podle něhož je třeba „naslouchat hlasům mladších bratrů a sester zraněných v jejich důstojnosti“.
