Ženeva – Výbor OSN proti mučení začal vyslýchat zástupce Vatikánu ohledně případů sexuálního zneužívání dětí kněžími. Jeho členové si představitele katolické církve pozvali kvůli podezření, že Vatikán svým přístupem k obětem zneužívání porušuje konvenci proti mučení, k níž se připojil v roce 2002. OSN se tak na Vatikán letos zaměřuje už podruhé, v únoru ho výbor pro práva dítěte ostře kritizoval právě v souvislosti s kauzami pedofilních duchovních.
Vyslanec Vatikánu při OSN, arcibiskup Silvano Tomasi, už před začátkem jednání upozornil, že konvence proti mučení se vztahuje na Vatikán jako na stát, a nikoli na katolickou církev.
Mluvčí Vatikánu Federico Lombardi v pátek OSN vyzval, aby vůči Vatikánu zachovala nestrannost a nestala se „nástrojem ideologického nátlaku“. Zopakoval také, že by se OSN neměla nechat ovlivňovat „dobře známými nevládními organizacemi zaujatými proti katolické církvi a Svatému stolci“.
OSN církev ostře kritizovala už v únoru, a to prostřednictvím zprávy Výboru pro práva dítěte (CRC). Ten došel k závěru, že Vatikán nedělá dost pro to, aby pachatelé zneužívání byli potrestáni, a staví své zájmy nad zájmy obětí. Zástupci církve zprávu jednoznačně odmítli s tím, že je založena na nepochopení podstaty církevního učení, je plná předsudků a dává příliš mnoho prostoru argumentaci nevládních organizací, které jsou vůči církvi předpojaté.
Vatikán zpřísnil pravidla pro kandidáty kněžství
Papežský úřad loni uvedl, že v důsledku případů sexuálního zneužívání změnil požadavky kladené na kandidáty kněžství, aktualizoval církevní právo a vyzval biskupskou konferenci, aby stanovila směrnice pro boj s těmito zločiny. Současně ale dal najevo, že nemůže být činěn zodpovědným za jednání katolických institucí nebo jednotlivců ve světě a že zodpovědnost za ochranu práv dětí nesou místní biskupové. Zodpovědný je pouze za události ve vatikánském městském státě.
Na počátku tisíciletí se v Irsku, ve Spojených státech a dalších zemích začalo mluvit o případech tisíců dětí, které se staly oběťmi sexuálního zneužívání duchovními v 60., 70. a 80 letech. Vysocí preláti současně začali čelit nařčením, že chránili viníky překládáním do jiných farností, aby uchránili pověst církve.
