Pozornost se v souvislosti s migrační krizí soustředí spíše na opačnou stranu Evropy, nápor uprchlíků v severofrancouzském přístavu Calais ale dál sílí. Oproti počtům z června zde aktuálně v provizorních podmínkách přebývá dvojnásobek, tedy 6000 lidí. Úřady nyní budují nedaleko tábora zvaného Džungle nový areál. Ten má zajistit před zimou důstojné podmínky pro zhruba 1500 jedinců. Všichni doufají, že kapacita bude pro krizové zimní období stačit.
Ploty, které v Calais v posledních měsících vyrostly, uprchlíkům neprodyšně uzavřely takřka všechny únikové cesty do Anglie. Projevilo se to i na samotné Džungli, tedy provizorním táboru, kterému se tak kvůli drsným podmínkám přezdívá.
Počet lidí se tady od léta zdvojnásobil, což místním dobrovolníkům před příchodem opravdové zimy přidělává vrásky. „Koncem června tady bylo 3000 uprchlíků. V červenci ten počet klesl, protože řadě lidí se podařilo proniknout tunelem. Od té doby se denně zvyšoval až na 6000,“ říká humanitární pracovník François Guénnoc. Starosti zde přidělávají hlavně hygienické podmínky, například nedostatek záchodů. Úřady v minulosti kvůli šíření nemocí strhly už několik táborů.
Pro běžného Evropana těžko představitelné poměry ale někteří uprchlíci přijali jako nutnou věc. „Jsem tady šťastný, víte. Léky jsou tu zadarmo, mám tady slušné bydlení, přátele - ale asi žádnou budoucnost,“ říká súdánský uprchlík Džibríl Abkar, který v místním táboře přebývá už sedm měsíců. Podobně jako on se řada souputníků smířila s tím, že v Džungli setrvají, dokud je nevrátí zpátky úřady či pohaslé naděje.
„Možná jeden rok, možná dva. Zůstanu tady, dokud bude „Džungle“ otevřená. Jestli zavře, půjdu pryč,“ říká další uprchlík Akakhel. Muže s optimismem ve tváři zde kromě snu o evropském životě drží i vlastní podnikavost. V táboře si otevřel obchod a podle svých slov je prý spokojený.
Úřady se nyní snaží před blížící se zimou rozšířit úseky, kde lidé mohou najít lepší životní podmínky. Podle čerstvého verdiktu soudu zde navíc mají vyrůst další sanitární zařízení.
Tábor je vzdálený zhruba hodinu chůze z centra města a přesídlili do něj i běženci z táborů Téteghem a Grande-Synthe, kde byla zostřena policejní opatření. Areál se pomalu proměňuje v městečko s vlastními školami, kostely, mešitami, restauracemi i kadeřnictvími. V sousedním přijímacím centru uprchlíci dostávají zdarma jídlo.
