Americký Kongres si připomněl padesáté výročí začátku a čtyřicáté výročí konce vietnamské války. V Bílém domě se zároveň stalo něco na první pohled neslýchaného, prezident Barack Obama tam jako první prezident vůbec přijal vedoucího představitele Komunistické strany Vietnamu, Nguyen Phu Tronga. Bývalé nepřátele spojuje mimo jiné obava z rozpínání Pekingu v Jihočínském moři.
Komunistům se v Oválné pracovně obvykle audience nedostává – a prezidentovi tato výjimka vynesla kritiku aktivistů a některých politiků. Ale taky pozvánku opačným směrem, do Vietnamu. Podle šéfa Bílého domu jsou obchod a spolupráce v obraně důležitější než rozpory, které jsou i po dvaceti letech oteplování vzájemných vztahů mezi oběma patrné. „Ve dvoustranných vztazích přetrvávají rozdíly a o těchto rozdílech v lidských právech a náboženské svobodě jsme mluvili upřímně,“ vyjádřil se Obama.
Jedno obě země spojuje: Hanoji i Washingtonu vadí, že Peking sype písek nejen v Jihočínském moři, ale také do soukolí spolupráce v oblasti. Americký Kongres dokonce zvažuje něco, co by bylo ještě před pár lety nemyslitelné – zrušit zákaz na dodávky zbraní Vietnamu – anebo využívat jeho přístavy pro své lodě.
Nepřátelství vystřídala strategická kooperace
Největším bičem na čínskou rozpínavost má být uvolnění obchodu mezi dvanácti zeměmi na obou stranách Pacifiku, a to včetně Vietnamu. Dohoda o transpacifickém partnerství (TPP) by měla být uzavřena ještě v tomto roce, šance jsou o to větší poté, co Kongres před dvěma týdny schválil Obamově administrativě, že tuto dohodu může dovést do zdárného konce ve zrychleném řízení.
Třebaže temné období americko-vietnamských vztahů může být těžko zapomenuto, v posledních dvou dekádách bylo ryzí nepřátelství vystřídáno pragmatickou kooperací. Současná vláda premiéra Nguyen Tan Dunga drží směr otevřené a konstruktivní politiky vůči USA, nastoupené od obnovení diplomatických styků obou států v roce 1995.
Této linii dominují čilé obchodní styky (nejvíce vietnamského exportu míří na americký trh), k nimž se v posledních letech přidala i dříve absolutně nemyslitelná věc, společná vojenská cvičení v Jihočínském moři. Odehrávají se pravidelně – a pochopitelně k nelibosti Číny. Právě obavy z jejího vzrůstajícího vlivu a možné budoucí hegemonie v regionu jsou jedním z hlavních důvodů, proč se Vietnam pozitivně staví k utužování bezpečnostních svazků s pacifickou velmocí. Nicméně nejen s ní, ale též s Japonskem či Indií. V terminologii odborníků na mezinárodní vztahy se tato politika označuje coby „strategic hedging“.
V USA studují tisíce Vietnamců
Důkazem pokračujícího oteplování mezi někdejšími válečnými soky je počet více než 16 000 mladých Vietnamců studujících na amerických univerzitách. Spojené státy jsou navíc jedním z největších investorů v zemi. Nemalá část peněz pochází přitom od zámořské komunity vietnamských emigrantů včetně těch, kteří svůj domov museli opustit po pádu Saigonu v roce 1975.
