Mezinárodní sportovní arbitráž CAS v Lausanne potvrdila ve čtvrtek verdikt Mezinárodní atletické federace o tom, že kvůli systematickému a státem řízenému dopingu v Rusku nebudou moci jeho atleti startovat na nadcházejících olympijských hrách v Riu de Janeiro. Podle odborníků na Rusko a mezinárodní vztahy je cílem Moskvy interpretovat tento krok jako jednoznačně politické rozhodnutí.
Neúčast ruských atletů v Riu. Pro tamní společnost další důkaz spiknutí vedeného Západem
Votápek: Otloukánka v mezinárodních vztazích dělá z Ruska Kreml (zdroj: ČT24)
„Taková je strategie Ruska od samého začátku. Oni tu svou vinu nejprve popírali zcela, potom ji bagatelizovali,“ tvrdí bývalý diplomat Vladimír Votápek, podle jehož mínění je snahou Kremlu vysvětlit dovnitř své společnosti, že verdikt arbitráže byl další součástí údajného tažení proti Rusku, jakéhosi spiknutí, které ho má na mezinárodní scéně ostrakizovat. „Kdo ale dělá z Ruska otloukánka v mezinárodních vztazích, je Kreml, jeho vedení, pan prezident Putin a jeho blízcí spolupracovníci,“ dodává Votápek.
„V mnoha vrstvách ruské společnosti panuje přesvědčení, že zlý Západ Rusku ubližuje. Tato zpráva jen zapadá do všeobecné atmosféry, kdy se neustále vysílají zprávy o tom, jak se NATO přibližuje k ruským hranicím a podobně,“ popisuje rusista Milan Dvořák.
Úspěchy společenského systému skrze úspěchy sportovců
Podobně jako za časů studené války, kdy byl sport v bývalém Sovětském svazu a celém východním bloku chápán v kontextu globálního ideologického boje mezi komunismem a kapitalismem, tak i dnešní ruské vedení klade důraz na sportovní vavříny jako na něco, co zvyšuje prestiž tamního společenského systému. „Celý problém je způsoben tím, že je to pro Rusko až příliš důležité, a to díky tomu, že je málo přitažlivou a málo konkurenceschopnou zemí,“ všímá si Votápek.
Jelena Isinbajevová, jedna z ikon ruské atletiky, se do Ria nepodívá
„V současném Rusku se, zkrátka a dobře, změnil doping v součást státní politiky a když už Rusové nemohou svět ohromit nějakými technologickými výdobytky, tak chtějí alespoň ohromovat výkony svých sportovců. Pokud ovšem chtějí být součástí civilizovaného světa, tak by si měli rozmyslet, zda budou utíkat k takovýmto unfair praktikám, nebo ne,“ vyjadřuje se v obdobném duchu Libor Dvořák, komentátor Českého rozhlasu plus.
Co se týče reakcí ruského obyvatelstva na vystavenou olympijskou stopku pro jejich atlety, soudí Dvořák, že se jedná o směsici zklamání a rozhořčení včetně představy „že se zase proti nám všichni spikli“. Rovněž připomíná, že byl uplatněn „vždy velmi problematický princip kolektivní viny“. „Hodně to připomíná bojkoty olympiád v letech 1980 v Moskvě a 1984 v Los Angeles. Je zřejmé, že to v Rusku bude jednoznačně vnímáno jako politikum, jako snaha dále Rusko izolovat. A podle toho to budou obyčejní Rusové vnímat.“
Pro vztahy Ruska a Západu toto rozhodnutí nic dobrého nepřinese.
Zdali bude mít vynesený trest reálný dopad na budoucí přístup ruského establishmentu k dopingu, zůstává otázkou. „U úřadů a politiků bude ta vůle ke změně minimální, pokud tedy k tomu nebudou dotlačeni tím, že to budou požadovat ruští občané a ruští sportovci,“ uzavírá Votápek.