Na člunu s vesly a bez motoru jen sám s vlastními silami se pokusil Milan Světlík přeplout ze Spojených států přes Atlantik do Evropy. Zdolal skoro tisíc kilometrů, když přišla několikadenní bouře, a tak se o to samé pokusí za pár měsíců znova. A jak uvedl v pořadu Události, komentáře, největší obavu nemá z počasí, ale ze selhání techniky.
Veslař Milan Světlík pochází z Náchoda, ale žije v New Yorku, živí se jako projektant, ale možná raději, anebo minimálně stejně rád než pracovní cíle zdolává dobrodružné mise. Zdolat – a navíc sám – Atlantik od břehů USA až do Evropy představuje pro něho obrovskou výzvu.
„Vždycky jsem byl dobrodružné povahy a chtěl jsem si něco dokázat ještě předtím, než zestárnu a nebudu mít síly,“ vysvětluje. A nápad převeslovat oceán přišel podle něho vlastně náhodou, původně přemýšlel spíše o tom, že by zdolal Himaláje. „Ale jak jsem zjistil, že něco takového je v podstatě možné nebo existuje (možnost veslovat přes oceán), tak jsem se pro to nadchl – a dá se říct, že jsem se tak nějak instantně bezprostředně rozhodl,“ popisuje.
Plavba potrvá tři až čtyři měsíce
Tři měsíce mu trvalo, než se rozhodl definitivně, a pak už začal vyhledávat vše, co je k takovému kroku potřeba, tedy nejen věci, ale také kontakty, informace a nakonec koupil i veslici. A zhruba stejnou dobu – tři až čtyři měsíce – mu bude trvat i to, než se skutečně ze Spojených států do Evropy na veslici dostane. Připravit se však na tak dlouhou dobu o samotě se podle Světlíka příliš nedá, nasimulovat podobně extrémní podmínky, kdy zhruba dvanáct i více hodin denně je potřeba veslovat, není možné.
„Myslím si, že to je jedna z věcí, kterou člověk asi musí mít v sobě. Pochopitelně, pokud to nezkusí a není na oceánu, tak to asi neví a nezjistí, což samozřejmě byl i můj případ letos. I když se znám a myslel jsem si, že to problém nebude, tak jsem nemohl vědět, jakým způsobem to na mě bude působit,“ přibližuje. Nakonec to však pro něj problém nepředstavovalo, naopak. „Mně se tam líbilo, vyhovovalo mi to, takže se na to už těším,“ dodává.
Nepřízně počasí se nebojí
Lidí, kteří úspěšně zdolali stejným způsobem Antantik, není s ohledem na náročnost plavby mnoho. Světlík počítá například s tím, že se zhruba třicetkrát za cestu převrátí. Do plánovaného vyplutí z New Yorku mu teď zbývá něco přes čtyři měsíce.
Počasí mu obecně tolik strarostí nedělá, i když umí být děsivé, jak říká. „Někdy to není sranda. Ale právě letos jsem si vyzkoušel, že se dá zvládnout i velmi špatné počasí, které může člověku přinést určité obavy,“ vypráví. Strach má však z případného selhání techniky. Například filtru na vodu, se kterým měl už problémy letos.
„Mám samozřejmě i záložní, ale určitě bych byl radši, kdyby fungoval hlavní. A potom samozřejmě také baterie, vysílačka, nabíjení, solární panely a všeobecně ta loď, její funkce, vesla,“ popisuje. Naopak úrazů nebo zdravotních problémů se tolik neobává. „Byl jsem tam letos 37 dní a musím zaklepat, že se mně nic nestalo,“ dodává.
Než přijde pomoc, může to tvat dva až tři dny
Pokud by se přesto dostal do potíží, má k dispozici spojení přes satelit. „Mám v podstatě takové malé rádio, které vysílá přes vysílačku, přes satelit a je spojené s mým telefonem přes aplikaci. To znamená, že jsem schopný relativně rychle si přímo zavolat, spojit se,“ vysvěluje.
A kdyby i to selhalo, pak má další možnost – „beacon“. „Je to v podstatě vysílač. Když se mi něco stane, nebudu moct třeba mluvit nebo se zraním, tak jsem schopný jenom tlačítkem nebo odlomením pojistky pustit signál a ten se vyšle přes satelit k nejbližší lodi nebo do záchranného střediska na pevnině. Tam automaticky budou vědět moji přesnou polohu, i když nebudou vědět, co se mi konkrétně stalo,“ vysvěluje.
Jak dlouho pak skutečně potrvá, než pomoc přijde, je ale podle něho už otázkou. „Když budu uprostřed Atlantiku, tak to může trvat dva a půl až tři dny,“ dodává však s tím, že to je věc, se kterou prostě počítá.
