Před 50 lety příslušníci americké námořní pěchoty vyvraždili ve vesnici My Lai přes pět set neozbrojených vietnamských vesničanů včetně více než 170 dětí. Z amerických vojáků utrpěl zranění jediný, a to se ještě sám postřelil do nohy. Spojené státy hrůznou událost dlouho tajily, na veřejnost se dostala až v listopadu 1969 a novinář Seymour Hersh za to dostal Pulitzera. Masakr ve vesnici My Lai naprosto šokoval americkou veřejnost a přispěl k masovým protiválečným demonstracím.
Záminkou pro americkou účast ve Vietnamu se stal incident v Tonkinském zálivu 1964, kdy došlo k přestřelce mezi americkým torpédoborcem Maddox a severovietnamským torpédovým člunem. V té době už byl Vietnam rozdělený podle 17. rovnoběžky: na severu vládl komunistický režim podporovaný Sovětským svazem, na jihu pak byla zřízena proamerická republika prezidenta Ngo Dinh Diema.
Rozdělení nastalo v důsledku války v Indočíně, když se chtěl v roce 1945 od francouzské nadvlády odtrhnout komunistický vůdce Ho Či Min. Francie v ní utrpěla těžkou porážku, i přes podporu USA, které bojovaly proti šíření komunismu. Konflikt nakonec končí právě odtržením severu a rozdělením Vietnamu.
Spojené státy pak stojí na straně jihovietnamské vlády, se kterou v roce 1960 uzavřely dohodu o přátelství a vzájemné pomoci a zvýšily rovněž svou vojenskou podporu Diemova režimu.
Dva dny po zmiňovaném incidentu v Tonkinském zálivu oznámil americký prezident Johnson odvetné letecké akce proti cílům v Severním Vietnamu, na jihu zase americké jednotky vystupňovaly hon na partyzánské jednotky Viet cong.
- Válka si v letech 1954 až 1975 vyžádala životy dvou milionů civilistů.
- Během konfliktu zahynulo asi 1,1 milionu severovietnamských, 224 tisíc jihovietnamských a 58 tisíc amerických vojáků.
- Američané na Vietnam svrhli asi 45 milionů tun bomb.
- Otestovali také účinky 72 milionů litrů herbicidů, které zlikvidovaly porost v džungli.
Armáda vyhlásila strategii „pátrej a znič nepřítele,“ při které měli američtí vojáci zničit partyzánské jednotky. Jenže frustrovaní vojáci často ani nepřítele nezahlédli, a sami se stávali oběťmi. V té době totiž vrcholila ofenzíva Tet, kterou vedly severovietnamské komunistické síly. I to zřejmě přispělo k šokujícímu vraždění bezbranných vietnamských civilistů.
… našli se i tři hrdinové
Útok v My Lai byl součástí operace na vesnici Son My, o které se Američané domnívali, že je baštou Viet congu. Podle velení měli být vesničané v té době na trhu a ve vesnici se měli zdržovat jen partyzáni.
Akce se zúčastnilo asi 120 příslušníků roty Charlie z 11. výsadkové brigády, útok na vesnici byl zahájen před osmou hodinou ráno i za podpory dělostřelectva a vrtulníků. Nakonec trval tři hodiny a jeho bilance byla strašlivá: podle vietnamských údajů zahynulo přes 500 lidí, z toho více než 170 dětí. Američtí vyšetřovatelé dospěli k 347 obětem. Vojáci také srovnali se zemí 300 domů a vybili 800 kusů dobytka.
Vyděšení vesničané začali prchat, přesným střelcům však neunikli. Američtí vojáci sehnali místní do několika skupin, odvedli na okraj vsi a tam je postříleli.
Podle řady svědectví byly dvakrát či třikrát vydány rozkazy ukončit zabíjení, vojáci je však respektovali až v 10:30, kdy oblast kompletně vyčistili od nepřítele.
Během útoku se neobjevila jediná známky odporu. „Pro nás to nebyli civilisti,“ řekl později při vyšetřování jeden z vojáků. „Sympatizovali s Viet congem, pro nás tedy byli partyzány. Nebyla alternativa. Uniklý Viet cong se otočí a zabije vás.“
Až později se zjistilo, že byli ve vesnici nanejvýš čtyři ozbrojení partyzáni a několik dalších neozbrojených. Z roty byl zraněn jediný americký voják, který se ovšem sám postřelil do nohy.
Ne všichni američtí vojáci ale podlehli vražednému běsnění, tříčlenná posádka amerického vrtulníku přistála mezi prchající vesničany a s nasazením vlastního života deset z nich zachránila. Hugh Thompson a Lawrence Colburn za to byli v roce 1998 vyznamenáni Medailí vojáka, což je nejvyšší vyznamenání za statečnost v přímém boji. Třetí člen posádky Glenn Andreotta zemřel ještě ve Vietnamu necelý měsíc po masakru v My Lai.
Vleklé vyšetřování viníky nepotrestalo, velitel strávil za mřížemi tři dny
Už to, že byli vojáci vyznamenáni až 20 let po incidentu, ale ukazuje, že se pravda dostávala na světlo světa hodně dlouho a komplikovaně. Armáda totiž informace o masakru dlouho tajila: první oficiální zprávy hovořily o tom, že při bitvě zahynulo 128 příslušníků Viet congu a pouze 22 civilistů.
Jenže americký válečný veterán Richard Ridenhouer se znal osobně s mnoha členy roty Charlie a ti mu hrůzy z vesnice My Lai vyprávěli. Rok po masakru se Ridenhouer rozhodl promluvit a popis celé události rozeslal ve 30 dopisech na oficiální místa: mimo jiné kongresmanům i přímo americkému prezidentovi.
Veřejnost se ale poprvé o masakru dozvěděla až v listopadu 1969, když hrůzná fakta zveřejnil americký novinář Seymour Hersh známý mimo jiné z aféry Watergate. Hersch nakonec v roce 1970 obdržel za reportáž o vietnamské vesnici Pulitzerovu cenu.
Běžní Američané byli šokováni a mnozí vůbec nemohli uvěřit tomu, že by američtí vojáci – mnohdy jejich synové – byli schopni něčeho takového. Popis hrůz z vesnice My Lai pak ještě více podpořil celosvětové protiválečné demonstrace, které nakonec vedly k příměří. Přitom to ani náhodou nebyl ojedinělý incident: Američané a jejich jihokorejští spojenci srovnali se zemí během války na 4000 vietnamských vesnic.
Hlasitá kritika odpůrců vietnamské války nakonec donutila armádu, aby se události ve vesnici My Lai zabývala. Vyšetřující komise generála Williama Peerse sice poslala před soud 25 obviněných, odsouzen byl ale jen jediný z nich: velitel krvavé akce poručík William Calley, kterému bylo v době útoku 24 let. Za prokázané zavraždění 22 lidí dostal doživotní trest. Jenomže ten mu byl po půlroce snížen na 20 let a později na deset. Po třech dnech skutečného a třech letech domácího vězení ho nakonec prezident Richard Nixon omilostnil.
Diplomatické styky navázaly obě země až v roce 1995
Stejně neslavně jako vyrovnání se s masakrem nakonec dopadlo celé americké angažmá ve Vietnamu. Sílící protiválečné protesty i značné ztráty přiměly americkou armádu už v roce 1969 k výraznému snížení svých sil ve Vietnamu.
Později Washington dojednal s Hanojí příměří a stáhl své síly úplně – poslední americké jednotky odešly z Vietnamu v březnu 1973. Perfektně vyzbrojená jihovietnamská armáda se však bez Američanů začala hroutit. V dubnu 1975 padl Saigon (nyní Ho Či Minovo Město) a celý Vietnam se dostal do rukou komunistů. Oficiálně se Vietnam sjednotil v červenci 1976.
Ještě dlouho poté ale pociťoval dopady konfliktu. Až v roce 1994 zrušil americký prezident Bill Clinton obchodní embargo platné v té době už 30 let a o rok později navázaly oba státy diplomatické styky. V roce 2001 pak Vietnam a USA uzavřely dohodu o vzájemném obchodu, která Vietnamu zaručila status normálních obchodních vztahů s USA.
