Neipyijto - Barmští poslanci neodsouhlasili ústavní změny, které by umožnily dříve vězněné disidentce Su Ťij kandidovat do prezidentského úřadu. Neprošel ani návrh zákona, který měl omezit moc armády v zemi.
Konec nadějí. Su Ťij se barmskou prezidentkou nestane
Nynější nedemokratická barmská ústava z roku 2008 je přežitkem z časů vojenské diktatury. Čtvrtinu parlamentních křesel přiděluje armádě. K přijetí dodatků ústavy je nutná více než tříčtvrtinová podpora parlamentu, což dává armádě de facto právo veta.
Ústava zároveň nedovoluje kandidovat na prezidenta lidem, jejichž příbuzní mají cizí státní občanství. Opoziční vůdkyně Su Ťij se tak nemůže stát barmskou prezidentkou, protože její synové jsou Britové. Britské občanství měl i její zemřelý manžel.
„Ústava říká, že se má se všemi občany jednat stejně, a toto je diskriminace s ohledem na mé děti,“ prohlásila Su Ťij, která prožila roky v domácím vězení. Na svobodě je pět let a nyní je členkou parlamentu.
Su Ťij
Po volbách v listopadu 2010 se v Barmě po letech vojenské diktatury ujala moci civilní vláda. Ta propustila na svobodu téměř všechny politické vězně, včetně Su Ťij, a zahájila demokratické reformy.
Reformy jsou příliš pomalé, varují kritici
Znepokojení ale vzbuzuje zpomalení procesu reforem v poslední době, včetně přetrvávajícího silného vlivu armády na politické dění v zemi. Kritici poukazují také na pokračující zatýkání novinářů či diskriminaci muslimského menšinového etnika Rohingů. Su Ťij nedávno prohlásila, že trvalá změna v Barmě závisí právě na ústavních změnách.
Prezidentské volby jsou v Barmě plánovány na listopad a v prosinci by se měly konat parlamentní volby. V nich je podle analytiků favoritem opoziční Národní liga pro demokracii (NLD), v jejímž čele Su Ťij stojí. NLD zvítězila v posledních svobodných parlamentních volbách v roce 1990, tehdejší vojenská vláda ale výsledek ignorovala.
Su Ťij si vysloužila Nobelovu cenu za mír
Přední barmská disidentka a bojovnice za demokracii a lidská práva Su Ťij se do širšího povědomí dostala počátkem devadesátých let, kdy získala dvě prestižní ocenění, totiž Cenu Andreje Sacharova (1990) a Nobelovu cenu za mír (1991), na kterou ji navrhl bývalý prezident Václav Havel.
Tehdy zesílil mezinárodní tlak na její propuštění z domácího vězení, kde byla dlouho držena vojenským režimem. Po propuštění z domácí internace v listopadu 2010 zdůraznila, že chce dál usilovat o navázání dialogu s vojenským režimem a dosáhnout „národního usmíření“.