Teherán - Íránská vláda dosud tolerovala to, co nazývala zvrácenou a neislámskou neřestí, totiž chov psů jako domácích zvířat. Čas od času policie při zátazích zabavovala majitelům psy rovnou na ulicích, státní sdělovací prostředky informovaly o nebezpečí nemocí, které psi šíří. Jako vtip kolovalo kázání, v němž duchovní Gholámrezá Hasaní horlil proti „krátkonohým a přenosným“ psům. Jinak ale stát nechával milovníky psů na pokoji, což se ale brzy změní.
Poslanci nedávno navrhli nový zákon, podle něhož bude možné lidi za chov psů stíhat podle trestního zákoníku. V odůvodnění normy je nejen zdravotní riziko spojené s chovem psa, ale také kulturní problém. Chov psa je dle zákonodárců slepým napodobováním západní kultury. Zákon navrhuje trest za procházení se s „nečistým a nebezpečným zvířetem“ a za jeho chov, což může zahrnovat třeba i kočky, ale zjevně míří hlavně na psy. Trest spočívá v zabavení zvířete a pokutě odpovídající až 8 300 korunám. Osud zabaveného zvířete ale neřeší.
Co bude s tisícovkami psů?
Podle veterináře Húmana Malekpúra je jenom v Teheránu několik tisíc psů, takže při uplatnění zákona vyvstane problém, co s nimi. Nepochybuje o tom, že jakmile bude zákon schválen, začnou ho policisté i milicionáři vynucovat.
Ochránci zvířat dosavadní perzekuci pejskařů odsuzovali, protože pro ni nebylo legální opodstatnění. Jestliže však zákon zatím chyběl, nebylo to z velkorysosti, nýbrž proto, že pes je z hlediska islámu zvíře nečisté a problém chovu byl v každodenním životě země naprosto okrajový. Na venkově se psi chovali jako ochránci stád.
S rozvojem střední třídy se ale situace v minulých 15 letech změnila. Íránci na satelitních programech sledují seriály, v nichž si děti v parcích hrají se psy, a začali západní kulturu napodobovat.
Pes - Ahmadínežádův nepřítel
První větší zátahy na pejskaře se datují do roku 2007, kdy byl dva roky u moci prezident Mahmúd Ahmadínežád. Tehdy se na chovatele psa pohlíželo podobně jako na ženu v krátkých kalhotách nebo muže s provokativně dlouhými vlasy. Další honba přichází opět dva roky po Ahmadínežádově zvolení. Jeho druhá volba ale v roce 2009 vyvolala bezprecedentní protivládní protesty. Stát pak zpřísnil dohled nad soukromím Íránců a mnozí z kritiků nepochybují o tom, že i „protipsí“ zákon je součástí tažení proti všemu nekonformnímu.
