Varšava - Prvního srpna 1944 v 17:00 vypuklo ve Varšavě protiněmecké povstání. Polské vlastenecké síly se pokusily zlikvidovat německé posádky a následně město obsadit. Historici se shodují v tom, že šlo o plán velmi statečný a obdivuhodný, ovšem nedomyšlený. Poláci spoléhali na Rudou armádu, která byla kousek od Varšavy. Dodnes se domnívají, že je Stalin nechal vykrvácet. Jak připomíná historik Jiří Rajlich, Stalin nejspíš opravdu neměl v úmyslu Varšavě pomoci, hodilo se mu, že povstání váže část německých vojsk, na druhé straně ale Rudá armáda byla v té době opravdu zdecimovaná.
Podle historika Jiřího Rajlicha posilovala sebevědomí a odhodlání Poláků skutečnost, že Rudá armáda už byla na postupu. V červnu 1944 totiž začala její velká operace Bagration v Bělorusku, která přivedla Rokosovského vojska až na východní břeh Visly. Navíc Sovětský svaz vyzýval Poláky k povstání už před jeho vypuknutím skrze rozhlas.
Polský generál Komorowski chtěl tehdy vyvolat povstání už jen proto, aby jako svébytný zástupce londýnské vlády přivítal v Polsku Rudou armádu. Stalin ale podle Rajlicha neměl v úmyslu nijak podpořit struktury orientované na Londýn. Možná právě proto se Poláci nedočkali pomoci od Rudé armády, byť ta byla na dohled od Varšavy. Je ale pravda, že Rudá armáda byla po bitvě Bagration zcela vyčerpána. „Na druhou stranu, pokud by měl Stalin zájem opravdu pomoci polskému povstání, byl by schopen mobilizovat neuvěřitelné síly. On se omezil jen na dílčí pomoc, navíc když už bylo téměř pozdě.“
Povstalci ale dokázali vzdorovat i bez sovětské pomoci, podpora totiž přicházela ze strany Spojenců, a to ze vzduchu. „Poláci chtěli, aby jim Spojenci kromě jídla svrhávali i zbraně. Stalin ale původně nechtěl povolit, aby letadla přistávala na území, které ovládala Rudá armáda. Až kolem 10. září 1944 se Stalinův pohled na situaci změnil. Začalo mu vyhovovat, že se ve Varšavě vázaly německé síly…,“ vysvětlil ve Studiu 6 Rajlich a dodal, že zbraně sice Američané na Varšavu shodili, ale nakonec je sesbírali spíše Němci.
Celý den Poláci uctívali památku hrdinů i obětí vzbouření, které nacisté nakonec utopili v krvi a město zanechali v rozvalinách. „Dnes je těžké si představit to tehdejší peklo,“ řekl Jan Ciechanowski z Úřadu pro veterány a válečné oběti. „Je těžké si představit tu zkázu, ty oběti mezi vojáky, ale především mezi civilním obyvatelstvem,“ dodal.
Tisíce lidí vedených odbojovou Zemskou armádou (Armia Krajowa) se před sedmi desítkami roků odhodlaně postavily nacistům na odpor. Mnoho šancí na úspěch povstalci neměli vzhledem k tomu, že byli na rozdíl od okupantů špatně vyzbrojení. Navíc se jim nedostalo očekávané pomoci od Rudé armády, která sice byla u bran Varšavy, ale k povstání se nepřidala.
Po 63 dnech tak byla rebelie potlačena. Během bojů v ulicích města a při německých náletech tehdy přišlo o život kolem 200 000 bojovníků a civilistů. Okupanti poté zbytek Varšavy prakticky srovnali se zemí.
