Jedním ze symbolů odporu proti terorismu se nečekaně stala americká kniha Pohyblivý svátek - vzpomínky Ernesta Hemingwaye na několik bohémských let strávených ve dvacátých letech v Paříži. Pro dnešní Pařížany je oslava jejich města návodem na život po teroristických útocích z minulého pátku, při nichž zahynulo 130 lidí.
Pohyblivý svátek byl dosud kultovní záležitostí hlavně těch návštěvníků Paříže, kteří přijížděli hledat sami sebe. Nečekaně ale knihu znovu objevili i Francouzi poté, co její francouzské vydání někdo položil mezi květiny a svíčky na místě teroristických útoků. „Šlo to velmi rychle. Lidé, kteří to viděli, ji hned chtěli a další si řekli, že to je dobrý nápad. A žádali ji. Je to známka takového drobného odporu,“ říká knihkupec Olivier Renault.
Hemingway v knize vzpomíná na dvacátá léta, kdy s dalšími autory žil, psal, opíjel se a miloval ve městě nad Seinou. Atmosféra dlážděných ulic a kaváren, jak ji zachytil, právě teď dává lidem útěchu. Knihkupci nestačí objednávat, nakladatelství Folio tiskne 20 tisíc nových výtisků.
Francouzský název volně znamená Paříž slaví. Je i heslem na sociálních sítích a připomíná lidem, že právě teď se život nesmí zastavit. Musí žít, chodit se znovu bavit, nakupovat a chystat se na Vánoce. Udělat zkrátka na teroristy dlouhý nos, jak výstižně říká jeden Pařížan.
Oficiálně by se lidé stále neměli shromažďovat, v praxi ale dělají pravý opak. Jinak by totiž popřeli podstatu Paříže, kterou mají hluboko v sobě. Jako svátek, který si nesou s sebou, ať půjdou v životě kamkoliv, jak o tom napsal Hemingway.
„Každý rok kus člověka umíral, když ze stromů padalo listí a ve větru a ve studeném zimním světle trčely holé větve. Člověk však věděl, že jaro zase vždycky přijde, tak jako věděl potom, co řeka zamrzla, že jednou zase poteče,“ píše v knize držitel Pulitzerovy ceny a Nobelovy ceny za literaturu, od jehož tragické smrti uplynulo v létě 54 let.
