Houston - Americká NASA si připomněla výročí tří tragických nehod vesmírného programu - start vesmírné lodi Apollo 1 v roce 1967, explozi raketoplánu Challenger 1986 a havárii Columbie o sedmnáct let později. Astronaut Andrew J. Feustel v rozhovoru pro ČT uvedl, že americká vesmírná agentura se poučila zejména v technologii inspekcí modulů přímo ve vesmíru a v procesu řízení projektů.
Před deseti lety se už potřetí otřásl americký raketový program. Znovu umírali kosmonauti, o zkáze Columbie rozhodly už první vteřiny letu. Při startu se z nádrže oddělil kus izolační pěny a prorazil tepelný štít, který chrání stroj před žárem při návratu do atmosféry. Ze sedmičlenné posádky neměl nikdo šanci přežít. O dva lety dříve se stalo něco podobného, ale vzhledem k malým dopadům na kostru raketoplánu nikdo nevěřil, že by jev mohl způsobit vážnou katastrofu.
Podle Feustela NASA z neštěstí vyvodila racionální závěry. „Změnilo se několik věcí, byly objeveny technické možnosti, jak provádět inspekci modulu ve vesmíru, tak abychom zjistili, zda nevzniklo nějaké poškození při startu. Co se týče řízení, NASA jako tým zjistila, jak se více podílet na tom, co říkají lidé z nižší úrovně managementu, inženýři,“ uvedl Feustel. Právě rozhodovací proces velmi kritizovala komise, která prováděla vyšetřování příčin havárie. Ve své zprávě zmiňuje mimo jiné, že pracovník na pozici manažera projektu byl zodpovědný zároveň za bezpečnost, včasné starty i přijatelné náklady, tedy za oblasti, které jsou přímo v konfliktu. Podle Feustela je navíc celý tým NASA permanentně stále pod velkým rozpočtovým a časovým tlakem, aby včas a efektivně dodával materiál na vesmírné stanice, zásoboval posádky potravinami a oblečením a prováděl experimenty.
První americký raketoplán Columbia poprvé vystoupal na oběžnou dráhu v roce 1981. Neočekávaně poslední mise přišla, když Columbia zažehla starovací motory po osmadvacáté, v lednu 2003. „Byl to samostatný let, raketoplán tentokrát nevynášel žádnou družici, vezl velkou, objemnou laboratoř Spacehab s biologicko-lékařskými experimenty,“ řekl Toufar. V posádce byly i dvě ženy, na start se připravovala dlouhá léta.
NASA už nedokáže vynést astronauty do vesmíru
Právě nehody částečně uspíšily i konec éry raketoplánů. NASA dnes již nedokáže dopravit žádného astronauta na oběžnou dráhu. Přestože se ukončený raketový program Space Shuttle zasloužil o výstavbu mezinárodní vesmírné stanice ISS, nové poznatky o vesmíru a vědecké přínosy, kritici namítají, že celý program do nynějška stál 170 miliard dolarů a čtrnáct zmařených životů. „Prezident Bush v podstatě hned po tragédii ohlásil konec raketoplánů v roce 2010, nakonec k němu došlo o něco později. Kromě nehody tam hrál roli i důvod, že pro raketoplány po dostavění ISS už nebyly efektivní úkoly,“ dodal odborník na kosmonautiku Petr Kubata.
Ještě před zastavením programu měl být vyvinut nový, dokonalejší okřídlený stroj, jednoduchá finanční matematika ale původní plán pohřbila. Zvítězil levnější návrat zpět, ke klasickým vesmírným lodím podobným Apollu. Obamova administrativa zatahuje kohoutky ještě více. „Předáme oběžnou dráhu soukromým společnostem a státní agentuře NASA ponecháme let na Měsíc a do prostoru mimo oběžnou dráhu,“ popisuje Toufar. Dopravu astronautů a materiálu do vesmíru nyní zajišťují spolehlivé ruské lodě Sojuz.
Zažijí raketoplány comeback?
Podle Koláře je raketoplán nejvyspělejším výtvorem, který civilizace do dnešní doby postavila, a jeho éra se za několik desítek let vrátí. „Vesmírné lodě v budoucnosti nebudou mít stejný cíl. NASA pracuje na lodích, které budou schopny cestovat hlouběji do vesmíru za hranici nižší oběžné dráhy - k Měsíci, blízkým asteroidům a na Mars,“ uvedl Feustel. Uskutečnění pilotovaných testovacích letů plánuje NASA přibližně na léta 2017–2018.
