Oslo - Pokud norský atentátník Anders Breivik, který vloni v červenci zabil 77 lidí, půjde za mříže, mohl by po odpykání části trestu v klasické věznici skončit na ostrově Bastøy. Jde o největší norské vězení s nízkou ostrahou pro nejtěžší kriminálníky a zároveň první humánně-ekologickou káznici na světě. Navzdory jisté podobnosti je ale vězeňský ostrov Bastøy považován za pravý opak Alcatrazu a kriminál víceméně ničím nepřipomíná.
Jedno z nejliberálnějších vězení na světě bez zdí, mříží a ostnatých drátů zabírá prakticky celý ostrov Bastøy (2,6 kilometru čtverečních) jižně od Osla, severní pláž je nicméně přístupná veřejnosti. Cesta trajektem z pevniny na ostrov trvá asi čtvrt hodiny. Je tu místo pro 115 trestanců, na něž dohlíží 15 dozorců. Od čtyř hodin odpoledne už jich je jen pět a nejsou ozbrojeni. „Jsem tu teď už 12 let a násilí proti sobě jsem nikdy nezažil,“ sdělil zpravodajce ČT Evě Pláničkové jeden z dozorců.
Mezi delikventy jsou vrazi, pachatelé sexuálně motivovaných trestných činů a lupiči. O přeřazení na ostrov musí zažádat, odborníci pak rozhodnou, zda jsou pro pobyt zde způsobilí. Žádní beránci tu ale nejsou: pobýval tu třeba i největší norský masový vrah před Breivikem - na svědomí měl 22 obětí. Riziko útěku je přesto minimální – zvlášť v zimě, kdy je moře ledové. Kromě toho trestance odradí obava, že v případě neúspěchu by se museli vrátit do obyčejného kriminálu. Údajně byl za 25 let existence tohoto zařízení zaznamenán jediný pokus o uprchnutí, provinilec ale s člunem ztroskotal a museli ho zachraňovat z moře.
Každý z trestanců tu má svou práci – od vaření, praní prádla, zemědělských a lesnických prací, krmení dobytka, úklidu chlévů až po přípravu dříví na topení. Mají se naučit, že všechno, co udělají pro přírodu, zvířata nebo člověka, se na nich zpětně odrazí. I zvláštní trajekt vězeňské služby zajišťující spojení s pevninou obsluhují vězni – první lodník dostal 14 let za drogy, druhý zavraždil manželku. „Pracuji se zvířaty a mám na starosti traktor. V létě pracuji na poli, v zimě mám na starosti odklízení sněhu. Dělám tak 10 až 15 hodin denně. Chci si koupit malou farmu, abych pak dostal své děti z města,“ říká třeba 44letý Per Astad, odsouzený za obchod s drogami.
Trestanci absolvují také povinné speciální kurzy, které je mají odradit třeba od násilí nebo braní drog. Je tu pro ně knihovna, obchod, kostel, škola, telefonní budky (mobilní telefony mít nesmějí, stejně jako foťáky), tělocvičny nebo fotbalové hřiště, po práci smějí jezdit na koni, kole, v zimě na běžkách, mají povolené i návštěvy. S drobnými omezeními se mohou volně pohybovat po celém ostrově, mohou mít vlastní televizi nebo DVD či MP3 přehrávače.
Cílem zařízení je udělat z trestanců lepší lidi a zajistit, aby – až za nimi zaklapne pomyslná brána – už nepředstavovali nebezpečí pro společnost. A co chce od propouštěných delikventů slyšet ředitel věznice Arne Kvernvik Nilsen? „Během toho, co jsem seděl ve vašem vězení, jsem díky prostředí, odpovědnosti, kterou jsem měl za svůj vlastní život tady, kvůli tomu, jak jste se ke mně chovali, jak ke mně dozorci mluvili, jak mě ráno pozdravili, se ve mně něco změnilo.“
