Paříž - Aurou tajemného dobrodružství byla léta zahalena francouzská Cizinecká legie, jež se svého času stala i útočištěm lidí prchajících před spravedlností. Ze skupiny dobrovolníků ze všech koutů Evropy, kteří se za příslib anonymity a žold nechali najmout k boji za Francii, je dnes elitní jednotka francouzské armády, nasazovaná do těch nejnebezpečnějších akcí. Prestižní útvar, nyní čítající na 7700 mužů, založil 9. března 1831 francouzský král Ludvík Filip.
Cizinecké legie - od skupiny žoldáků k elitní jednotce
Původním cílem bylo chránit francouzské koloniální panství v Africe, kde měla také tato jednotka (v Alžírsku) až do roku 1962 své sídlo (dnes sídlí velitelství v jihofrancouzském Aubagne). Zpočátku se její členové nesměli, s výjimkou národního ohrožení, účastnit bojů na území Francie, již v roce 1870 ale byli kvůli nedostatku profesionálních vojáků nasazeni v prusko-francouzské válce.
Jednotky Cizinecké legie se účastnily i obou světových válek, bojovaly v indočínské válce (1946 až 54) či v Perském zálivu (1990 až 1991). V posledních letech se účastnily také misí mírových sil OSN, například v bývalé Jugoslávii, Kambodži či Somálsku. Nyní působí například v Džibutsku či Afghánistánu.
Krizové období zažila Cizinecká legie v šedesátých letech 20. století, kdy byla ohrožena i její další existence. V roce 1961 byl rozpuštěn jeden její útvar (1. zahraniční regiment parašutistů) poté, co se postavil na stranu vzbouřených francouzských důstojníků v Alžírsku a proti záměru francouzského prezidenta Charlese de Gaulla přiznat Alžírsku nezávislost.
Kritériím výběru vyhoví zhruba deset procent zájemců
Legionářem se dnes může stát muž ve věku 17 až 40 let. U nezletilých je vyžadováno svolení rodičů ověřené francouzským státem - pro cizince tedy ambasádou Francie. Jedinou výjimkou v dějinách byla Angličanka Susan Traversová, která sloužila v legii jako řidička za druhé světové války a v Indočíně.
Cizinecká legie
Uchazeči podstupují motivační pohovor, zdravotní prohlídku a psychologické a sportovní testy. Mezitím je přes Interpol prověřována jejich minulost a přijati jsou jen ti s čistým trestním rejstříkem. Dříve se totiž v legii skrývali i lidé stíhaní soudem či odsouzení, protože se zapisovali pod pseudonymem. I dnes si mohou adepti požádat o krycí jméno, ale předkládají doklad totožnosti.
Kritériím náročného výběru vyhoví jen zhruba deset procent zájemců a asi čtyři procenta doslouží do konce prvního kontraktu, který se uzavírá na pět let. Po něm je možno podepsat smlouvu na šest měsíců, tři roky či pět let. Po výběru následuje čtyřměsíční výcvik a přidělení k jednomu z 11 útvarů.
Řada legionářů se rekrutovala z politických uprchlíků
V legii lze sloužit například jako elitní střelec, řidič tanku či parašutista, ale též jako zdravotník, informatik, instruktor, kuchař či člen orchestru. Základní plat činí zhruba 1050 eur, tedy asi 25 500 korun, měsíčně plus vyrovnávací náhrady, například za pobyt mimo Francii. Plat se zvyšuje s délkou služby a s vyšší hodností. Legionář má nárok na 45 dní dovolené za rok a za splnění určitých podmínek se smí oženit.
V minulém století se řada legionářů rekrutovala z politických uprchlíků z totalitních zemí, mimo jiné proto, že po odsloužení tří let v legii lze požádat o francouzské občanství. Po druhé světové válce zaznamenala legie příliv Němců a v 80. letech vojáků z Británie (po reformě britské armády).
například počátkem 20. století pozdější generál Josef Šnejdárek či sochař Otto Gutfreund; z žijících pak fotograf Antonín Kratochvíl. Na 2000 Čechoslováků bojovalo v legii za války v Indočíně, kde jich 500 padlo a sto jich bylo zajato. Někteří byli repatriováni a odsouzeni k trestům odnětí svobody.
Do roku 2005 byla služba v legii, jakožto v cizím vojsku, bez souhlasu prezidenta ilegálním činem, za který hrozil trest až osmi let vězení. Podle novely branného zákona mohou nyní v cizinecké legii Češi sloužit i bez souhlasu prezidenta, neboť je součástí armády Francie, která je společně s ČR členem NATO.
Cizinecká legie
