Pisa – Zívání je nakažlivé. Šíří se jako lavina ve škole, doma nebo na autobusové zastávce. Pokusy o vzdor jsou většinou marné. A čím jsme si vnitřně blíž, tím spolu zíváme častěji. To je výsledek nové studie vědců z Univerzity v Pise, kteří konstatují, že úzká citová vazba člověka nutí přejímat určité chování, včetně známého projevu ospalosti. Pohlaví nebo národnost přitom nehrají žádnou roli.
Často si spolu zazíváte? Zřejmě máte kvalitní vztah
Inhalační reflex je vlastní lidem i zvířatům. Jeho pravý smysl ale vědcům zatím unikal. Italská studie tvrdí, že zívání vlastně přenáší emoce. „Zajímalo mě, jakým způsobem primáti, včetně lidí, komunikují emoce s pomocí obličeje. Obličej je pojí sociálně i emočně,“ konstatovala Elisabetta Palagiová, výzkumnice na Univerzitě v Pise.
Vědci po celý rok sledovali stovku dospělých i jejich zívající protějšky. Pozorovali je v práci, doma, ve vlacích i čekárnách. Čím užší vztah lidé měli, tím spíše se nechali zíváním nakazit. Totéž potvrdilo pozorování jiných primátů.
Ivan Norscia, výzkumník, Univerzita v Pise:
„Nečekali jsme, že u zívání najdeme tak přesnou souvislost s typem vztahu - od cizích lidí přes známé a přátele až k příbuzným. Funguje to dokonale!“
Časté zívání může být známkou kvalitního vztahu
Významnou roli přitom podle italských vědců hraje empatie – schopnost sdílet emoce druhých. Malé děti, u kterých ještě není rozvinutá, nebo lidé s jejími poruchami jsou vůči zívání druhých imunní. Výzkum tak bourá zažité představy – pokud je nám spolu k uzívání, jde o nejlepší vizitku kvalitního vztahu.
2 minuty
Reportáž Hany Scharffové