Pisa – Zívání je nakažlivé. Šíří se jako lavina ve škole, doma nebo na autobusové zastávce. Pokusy o vzdor jsou většinou marné. A čím jsme si vnitřně blíž, tím spolu zíváme častěji. To je výsledek nové studie vědců z Univerzity v Pise, kteří konstatují, že úzká citová vazba člověka nutí přejímat určité chování, včetně známého projevu ospalosti. Pohlaví nebo národnost přitom nehrají žádnou roli.
Inhalační reflex je vlastní lidem i zvířatům. Jeho pravý smysl ale vědcům zatím unikal. Italská studie tvrdí, že zívání vlastně přenáší emoce. „Zajímalo mě, jakým způsobem primáti, včetně lidí, komunikují emoce s pomocí obličeje. Obličej je pojí sociálně i emočně,“ konstatovala Elisabetta Palagiová, výzkumnice na Univerzitě v Pise.
Vědci po celý rok sledovali stovku dospělých i jejich zívající protějšky. Pozorovali je v práci, doma, ve vlacích i čekárnách. Čím užší vztah lidé měli, tím spíše se nechali zíváním nakazit. Totéž potvrdilo pozorování jiných primátů.
Ivan Norscia, výzkumník, Univerzita v Pise:
„Nečekali jsme, že u zívání najdeme tak přesnou souvislost s typem vztahu - od cizích lidí přes známé a přátele až k příbuzným. Funguje to dokonale!“
Časté zívání může být známkou kvalitního vztahu
Významnou roli přitom podle italských vědců hraje empatie – schopnost sdílet emoce druhých. Malé děti, u kterých ještě není rozvinutá, nebo lidé s jejími poruchami jsou vůči zívání druhých imunní. Výzkum tak bourá zažité představy – pokud je nám spolu k uzívání, jde o nejlepší vizitku kvalitního vztahu.
