Haag - Před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) dnes stanul bývalý chorvatský generál Ante Gotovina a dva další velitelé, které haagský soud viní z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Těch se měli dopustit na chorvatských Srbech v srpnu 1995, kdy v rámci operace Bouře chorvatská armáda dobyla samozvanou Republiku srbská Krajina (RSK) a z Chorvatska byly vyhnány desetitisíce Srbů.
Proces začal čtením obvinění proti Gotovinovi, Ivanu Čermakovi a Mladenu Markačovi, kteří podle žaloby připravovali etnické čistky Srbů v Krajině. Zodpovědní jsou prý mimo jiné za vraždu nejméně 37 etnických Srbů, vypalování a plenění vesnic i zabíjení a násilné vyhánění jejich obyvatel, kterých se během tažení dopustily chorvatské jednotky. Pokud budou uznáni vinnými, hrozí jim až doživotí. Všichni obvinění odmítají. Podle obhájce Gotoviny pomohl exgenerál ukončit válku v Bosně a v Chorvatsku a bojoval proti bývalému jugoslávskému prezidentovi Slobodanu Miloševičovi. Měl by proto být oceněn, a ne souzen, argumentuje obhajoba.
Chorvatský generál se před zatčením skrýval čtyři roky
Generál Gotovina, kterého mnozí jeho krajané považují za hrdinu války za nezávislost Chorvatska, byl zadržen v prosinci 2005 ve Španělsku. Na pokyn tehdejšího prezidenta Franja Tudjmana chorvatská armáda v roce 1995 pod Gotovinovým velením dobyla zpět území, na kterém srbští vzbouřenci v roce 1991 vyhlásili tzv. Republiku srbská Krajina a které od té doby kontrolovali. Podle obžaloby Gotovinovi vojáci tři měsíce plundrovali domovy Srbů vesnici po vesnici, tisíce budov zapálili, vyplenili domy a zabili jejich obyvatele, desetitisíce lidí z domovů vyhnali. Kontroverzní strůjce chorvatské nezávislosti Tudjman haagskému procesu unikl - zemřel totiž už v roce 1999.
Gotovinův brutální postup proti civilnímu obyvatelstvu vyústil v jeho obvinění z válečných zločinů před haagským tribunálem v roce 2001. Generál svoji vinu popřel, prohlásil, že si za svými vojenskými rozhodnutími stojí a odmítl uznat autoritu soudu, který označil za „politickou instituci“. Z oprávněných obav před zatčením (po bývalém veliteli bosenskosrbské armády Ratku Mladičovi a někdejším předákovi bosenských Srbů Radovanu Karadžičovi byl třetím nejvýznamnějším podezřelým na seznamu ICTY) se však záhy začal skrývat.
Generál léta nepochybně těžil z toho, že část Chorvatů, především z okolí jeho rodiště Zadaru, jej nevnímala jako válečného zločince, ale spíše jako národního hrdinu, který uhájil celistvost země ve „vlastenecké“ válce. Spravedlnosti dlouho unikal i přesto, že za informace, které by vedly k jeho zatčení, byly vypsány vysoké finanční odměny. Zjevné domácí sympatie ke Gotovinovi a jeho dlouholeté unikání před spravedlností postupem času vyvolaly vážné pochyby o tom, zda se Záhřeb opravdu snaží generála a ostatní podezřelé před mezinárodní tribunál dostat.
Gotovina byl tak pro Záhřeb velkou překážkou zahájení přístupových rozhovorů s Evropskou unií. Brusel totiž podmiňoval jednání plnou spoluprací chorvatských úřadů s ICTY. Chorvatská vláda tvrdila, že o místě generálova pobytu nic neví. Jeho zatčení ve Španělsku vyvolalo v Chorvatsku masové demonstrace na jeho podporu, protože řada lidí ho považuje za národního hrdinu.
Kdo je Ante Gotovina
Gotovina se narodil v Zadaru 12. října 1955. Jako 16letý utekl do Francie a přidal se k cizinecké legii, v jejíchž řadách bojoval v Africe. Ve Francii byl později stíhán za trestnou činnost, mimo jiné za loupež, únos a vydírání a odsouzen k devíti letům vězení. Po návratu do Chorvatska se stal oddaným následovníkem prezidenta Franja Tudjmana, oženil se se sekretářkou ministra obrany a přes absenci vzdělání byl jmenován generálem armády. V 90. letech údajně také získal jeden z největších majetků v zemi.
