Washington - Byli to hrdinové z první linie, kteří v Iráku a Afghánistánu bojovali za svoji zemi. Po odchodu z armády ale nedokážou žít normálně. Kvůli posttraumatické stresové poruše nefungují veteráni v rodině, neudrží si práci a skončí osamělí na ulicích. Ve Spojených státech je asi 670 tisíc bezdomovců, dvacet procent z nich jsou právě bývalí vojáci. A podobné případy se dají najít i v Česku.
Byli to váleční hrdinové, teď jsou na ulici
Vrátili se z války, ale bojovat o přežití musí dál. Američtí veteráni po odchodu do civilu naráží na obrovské překážky. I přes proklamace politiků nemohou sehnat práci, mají psychické problémy, život se jim rozpadá. To je i případ Tary Henryové. Jako specialistka na chemické zbraně byla dvakrát na misi v Iráku. Po návratu domů ale začala mít problémy, nakonec skončila i s dvěma dětmi na ulici.
„Byla jsem v koncích. Cítila jsem se strašně a měla jsem pocit, že jsem selhala. Jak se ze mě, z matky, co se stará o děti, mohl stát bezdomovec?“ ptá se Tara. Dnes už je naštěstí z nejhoršího venku, úřady jí pomohly.
Rambo na ulici (zdroj: ČT24)
Seth Diamond z newyorské radnice, z odboru pomoci lidem bez domova, říká: „Válečným veteránům nabízíme asistenci při návratu do společnosti. Projdeme s nimi všechny procedury, některé jsou zbytečně byrokratické a nesmyslně jim to ztěžují.“ Organizace, které s veterány pracují, ale varují, že o velké části bývalých vojáků, co se nedokáže zařadit do společnosti, úřady ani netuší.
Veterány by měla zaměstnat státní správa
Problémy po návratu z nasazení ve válečných konfliktech nemají jen američtí vojáci. Za posledních dvacet let sloužily v Iráku, Afghánistánu a v dalších misích také tisíce Čechů. I mezi nimi jsou ti, kteří pak nedokázali vést normální život.
„Víme o jednotlivcích, kteří se nedokážou zařadit. Víme o jednotlivcích, kteří skončili ve vězení i na ulici. Řekl bych, že společný jmenovatel těchto problémů je, že nemůžou sehnat odpovídající práci. Po 5-10 letech služby se odcizili civilnímu prostředí. Nikoho tam neznají a sehnat práci je pro ně opravdu problém,“ potvrzuje místopředseda Sdružení válečných veteránů ČR Ladislav Sornas.
A právě práce je pro bývalé vojáky největší problém. Jeden příklad za všechny - veterán se během roku přihlásil do 180 výběrových řízení. Kvalifikaci měl na všechny z nich. Místo ale nikdy nezískal, chyběly mu konexe.
Výcvik profesionálního vojáka přitom stojí statisíce korun. Tuto investici stát jeho odchodem do civilu nenávratně ztrácí. Podle odborníků by proto měl nabízet veteránům uplatnění v rámci státní správy.
Tara Henryová