Londýn - Ve třetím čtení dnes britská Dolní sněmovna schválila reformní Lisabonskou smlouvu EU. Smlouva tak přechází do Sněmovny lordů. Pokud ji i ona schválí, měla by královna stvrdit ratifikaci v červnu nebo červenci.
Poté, co dolní komora britského parlamentu minulou středu zamítla návrh opozice uspořádat o smlouvě referendum, nestálo už jejímu schválení v této sněmovně nic v cestě. Podporovala ji totiž jak vládní Labouristická strana, tak i druhá opoziční Liberálně demokratická strana. To se projevilo i v poměrně prázdných parlamentních lavicích a v přesvědčivém výsledku hlasování 346 hlasů ku 206 ve prospěch smlouvy.
Hlavní opoziční Konzervativní strana přijetí dokumentu vzhledem k rozložení sil fakticky nemohla zabránit. Stínový ministr zahraničí William Hague dnes řekl, že konzervativci jsou proti smlouvě, ale pro setrvání Británie v unii. Hague ovšem nenabídl strategii, s níž by konzervativci po případném zamítnutí smlouvy vyjednali pro Británii setrvání v unii bez přijetí Lisabonské smlouvy.
Během debaty, která dohromady zabrala dva týdny parlamentního času a dnes trvala skoro do 22:00 místního času (23:00 SEČ), vládní labouristé s velkým gustem upozorňovali, že konzervativci nemají v Evropě pro svůj odpor vůči smlouvě jediného významného spojence, že je nepodporuje jediná konzervativní strana na kontinentu a že jiné evropské země s pravicovými vládami už smlouvu ratifikovaly.
Naopak konzervativci se pásli na rozpacích vládní strany z toho, že původně slíbila referendum o evropské ústavě, ale nyní se rozhodla ho zamítnout, i když Lisabonská smlouva se podle názoru britské opozice i četných dalších politiků od původní ústavy v převážné části textu neliší. Podle konzervativců je Lisabonská smlouva posledním krokem, který připraví Británii o velkou část její samostatnosti.
Konzervativci se pokusí prosadit svůj návrh na referendum znovu ve Sněmovně lordů, ale podle britských novinářů tam nemají velkou naději.
Lisabonskou smlouvu již ratifikovaly Maďarsko, Slovinsko, Rumunsko, Malta a Francie. Podobně jako v Británii se schvalovací proces rozběhl i v řadě dalších zemích. Ve většině z nich stačí k ratifikaci souhlas národního parlamentu, referendum se bude konat v Irsku.
Smlouva přináší unii některé zásadní reformy. Mění například způsob rozhodování v unijních institucí či snižuje počet oblastí, v nichž nyní mají členské státy právo veta. Na rozdíl od euroústavy nenahrazuje dosavadní smlouvy, nýbrž je jen doplňuje. Neobsahuje také státní symboly - společnou hymnu a vlajku - s nimiž počítala euroústava. Smlouva předpokládá vznik dvou nových funkcí: stálého předsedy Evropské rady a jakéhosi společného ministra zahraničí.
