Rčení sůl nad zlato platí v jihobolivijské Uyuni víc než kdekoli jinde na světě. Na obří solné pláni se ročně vytěží na 25 tisíc tun soli. Nacházejí se zde ale i klíčové zásoby lithia a dalších surovin. Místní flóra a fauna jsou bezkonkurenční – pláň lze přejet automobilem.
Solná pláň byla kdysi součástí obrovského prehistorického jezera. Dnes zabírá plochu 12 tisíc kilometrů čtverečních, tedy skoro jako Středočeský kraj. Nachází se tady deset miliard tun soli, což je nejvíc na světě. Tradičně se shrabává do kupek, aby se z ní vypařila voda a usnadnil se její převoz.
Těží se tu ale i další suroviny jako borax, sodík, hořčík – a hlavně lithium. Až 70 procent této suroviny pro výrobu baterií leží právě zde.
V období dešťů se solná pláň mění v dokonalé přirozené zrcadlo, jež využívá NASA pro kalibraci družic. „Máme teorii, že jezero Titicaca bylo součástí zaplavené oblasti, protože voda v jezeře je slaná. Před jedenácti tisíci lety toto místo vyschlo a nabylo dnešní podoby,“ říká průvodkyně Rachel.
Kaktusy uprostřed solné pláně ukrývají sladkou vodu. Už Inkové tu během putování doplňovali zásoby. Za rok vyrostou rostliny o jeden centimetr, přičemž nejvyšší kaktus měří 12 metrů. Poté co uschnou, jde jejich dřevo na výrobu nábytku.
Za solnou plání začíná barevnější život. Třeba zelená laguna mění zbarvení podle síly větru. Teplota vody může klesnout i na méně než 50 stupňů Celsia – díky chemickému složení ale nezamrzne. Laguna Colorada pak za svůj vzhled vděčí hlavně koloniím červených řas, ale také až třem druhům plameňáků, kteří se do mělkých vod přilétají množit.
