Pod hřebenem Kavkazu se krčí země, která jako první na světě přijala křesťanství jako oficiální náboženství a může se tak chlubit bohatou náboženskou historií. Pokud jste příznivci sakrálních památek, tak zde budete ve svém živlu. A jestli církevní památky v průvodcích raději přeskakujete a Arménii přesto navštívíte, vězte, že se jim vyhnout nedá, pokud chce člověk zemi alespoň částečně poznat. Cestou po všech koutech Arménie člověk narazí na typické kostely a kláštery postavené z šedého kamene před více jak tisíci lety a mnohé z nich se nacházejí v malebné krajině jak vystřižené z tatranských pohlednic. Kvůli suchému vnitrozemskému klimatu má sice většina území ráz stepi, ale najdou se zde i zalesněné oblasti, které skutečně stojí za návštěvu. A opět i zde v dávných dobách rostly kláštery jako houby po dešti.
Když se řekne Arménie, mnohým se vybaví genocida Arménů probíhající na začátku minulého století či spor s Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach. Pravda, vztahy s Tureckem mají ještě daleko k tomu, aby se daly označit jako „vřelé“, nicméně otevření vzájemné hranice před několika lety se může pokládat za jeden z důležitých kroků při urovnávání turecko-arménských vztahů, kde sto let stará arménská genocida má stále překvapivě živé místo. Arméni jsou velice hrdí na svou zemi, její historii a především na skutečnost, že Arménské království přijalo křesťanství za státní náboženství již v roce 301 n.l., tedy jako první země na světě.
V Jerevanu se stále staví
Bránou pro mnohé turisty je bezesporu Jerevan, do nějž denně z Prahy létá pravidelná linka. Starých kostelů je ale zrovna zde, pravda, nemnoho. Značná část původních ulic bylo srovnáno se zemí za dob budovatelských či po ničivém zemětřesení v roce 1988 a na jejich místě vyrostly široké moderní bulváry. Město se nehonosí historickými památkami, přesto některé monumenty stojí za povšimnutí. Návštěvník by jistě neměl minout náměstí Republiky s Tančící fontánou či tzv. Kaskády, dlouhé schody nad městem, kde místní posedávají a pozorují symbol Arménie, horu Ararat, která se ovšem nachází až za tureckými hranicemi.
Za skutečnými arménskými křesťanskými poklady je proto třeba vyjet z města a hledat mezi unikátními kláštery. Nedaleko od Jerevanu se jich nachází celá řada. Jedním z nejzajímavějších a nejtajemnějších je klášter Geghard, postavený oficiálně v roce 1215, ovšem některé části byly vytesány do skály již ve třetím století našeho letopočtu. Dnes je objekt zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Nedaleko odsud se nalézá římský chrám Garni, který na rozdíl od ostatních antických památek přežil jen díky přání sestry jednoho arménského krále. Ta ho považovala za příliš hezký, než aby se jen tak zbořil, proto se stal na dlouhá staletí letním královským sídlem. Všichni Arméni vám ale budou nutit návštěvu Ečmiadzinu, což je ráj pro skutečné fanoušky dějin křesťanství. Komplex kostelů a kaplí slouží jako sídlo Arménské apoštolské církve a některé části z něho dělají nejstarší křesťanskou stavbu na světě.
Za zelenými horami na sever
Pokud člověk zatouží po svěží zeleni, které se bohužel na většině místech země příliš nedostává, měl by zamířit na sever. I pro samotné Armény se nejvíce lesnaté poetiky nachází v provinciích Tavush a Lorri. Zdejší „kousek Švýcarska“, jak se oblasti přezdívá, má centrum v krásně zrekonstruovaném městě Dilijan. Zde mají zahraniční turisté možnost vydat se po cestách skrz hustý les a nacházet polozapomenuté a rozpadlé kláštery uprostřed houští mezi pasoucími se krávami v krajině připomínající Karpaty.
V neméně kopcovité oblasti se nachází i třetí největší město Arménie Vanadzor. To samo o sobě za příliš času nestojí, mnohem zajímavější je pronajmout si taxi na celý den. Nejen, že se o vás budou moci taxikáři přetrhnout, ale za usmlouvaných 20 euro vás povozí po pěti kostelech a klášterech v pozoruhodném údolí řeky Debed. Všechny památky jsou neuvěřitelně staré, vzácné, některé i v UNESCU, s neskutečným výhledem na údolí. Ale po takto náročném kulturním dni může mít nejeden člověk pocit, že bude potřebovat od těch nádherných klášterů odpočinek. Nakonec podobně se může cítit po návštěvě celé země, která ho svou náboženskou hrdostí nejen pohltí, ale umožní mu se dívat na tak vzdálený kraj zcela jinýma očima.
Arméni mnohem raději obrací své oči do Ruska než na své jižní sousedy. Našinec to okamžitě pozná zejména ve snaze o vzájemnou komunikaci, kdy většině místních vůbec nedělá problém domlouvat se plynulou ruštinou. Mladší generace už samozřejmě ovládá i angličtinu. Arménština sama o sobě se chlubí svým krásně zdobným a naprosto jedinečným písmem, kterému ovšem cizinec vůbec neporozumí. To může být problém při cestách autobusy, kdy si ani netroufneme odhadnout, kam by nás podle těch líbivých vlnovek mohl zavést. Autobusy se člověk dostane všude a nesmírně populární jsou zejména sovětské maršrutky. Nejpohodlnější a nejpraktičtější jsou bezesporu taxíky, které jezdí naprosto všude a za velice příznivé ceny.
