Jihoafrická Angola prochází transformací. Nastupuje nová vláda a podle prvních indicií by nemusela pokračovat v původním autoritářském kurzu. Země, která má obří nerostné bohatství, má i mnoho problémů. Rozdíl mezi životem ve městech a na venkově je propastný. V Angole natáčela Dana Zlatohlávková.
Dvoumilionová angolská metropole Luanda letos předběhla Hongkong a stala se nejdražším městem na světě. Vyplývá to z měření podle životních nákladů, které zohledňují bezpečnost, standard bydlení, dopravu nebo potraviny.
Angola je po Nigérii a Alžírsku třetím největším africkým producentem ropy, díky ní a těžbě diamantů ekonomika rychle roste. Vidět je to ale jen v hlavním městě, venkov dělí spíš než kilometry celá staletí. O Angole víc než o málokterém jiném státě platí, že je to země kontrastů.
Pětaosmdesát procent z 26 milionů obyvatel žije z toho, co si vypěstuje. Životní standard většiny je nízký, úmrtnost kojenců naopak jedna z nejvyšších na světě. Vývoj společnosti přervalo skoro třicet let občanské války. Když v roce 2002 skončila, přišla – a po čase zas odešla – řada zahraničních humanitárních organizací.
Člověk v tísni (ČvT) zůstává, desetileté výročí mise teď slaví po Angolsku – jedenácti letech. Vedoucí mise ČvT Klára Jelínková žije v Angole skoro stejně dlouho. „Když máte opravdový vztah (k zemi), tak ta láska není jen o tom, že milujete, ale zároveň vás někdy štve. A to je taková výzva, člověk tady nemá pocit, že by dělal něco, co nemá smysl,“ říká Jelínková.
Spolupráce s vládou je dobrá, byť znamená i kompromisy. Přístup těch, kteří pomoc potřebují, se různí. „Někdy nejsou tak aktivní, nespolupracují, jak bychom chtěli,“ podotýká vedoucí programů ČvT v Angole Ana Baptista.
Autoritářství by mohlo povolit
Země má problémy s bezpečností, korupcí a nepotismem, debaty o politice jsou tu tabu. Přesto je teď relativně stabilní prezidentskou republikou. „S Angolou to vypadá docela dobře, byly tu prezidentské volby bez žádných větších narušení, přechod šel dobře, stále je mír,“ vysvětluje ředitel ČvT pro Afriku Richard Walker.
Navíc se podle některých náznaků způsob autoritativního vedení země začíná měnit. „Do vlády nastoupilo větší množství technokratů a mladších lidí, kteří mají víc otevřený pohled na rozvoj ekonomiky země a odlišnější pohled na spolupráci s mezinárodním společenstvím,“ dodává velvyslanec EU v Angole Tomáš Uličný.
Hlavním obchodním partnerem je stále Čína. „Čínské společnosti, no ano. Velké, malé – jsou tu všude,“ konstatuje Andre Avelino dos Santos, majitel hotelu v Kuitu.
Čínské firmy kupují ropu a staví domy nebo silnice. Spolupráce je oboustranně výhodná. Na rozdíl od západních zemí Čína kontrakty nepodmiňuje zlepšením lidských práv, jejichž stav Západ kritizuje.
