Washington – Necelých šestasedmdesát je americkému Ronu Paulovi, který se příští rok vidí v Bílém domě. Tento kandidát republikánských primárek a veterán americké politiky chce zbourat zažité pořádky a poučit současné autority. O programu, se kterým přišel, by si většina jeho soupeřů ani netroufla uvažovat. Někteří ho ale milují, třeba prostitutky. Kongresman totiž bojoval za jejich právo živit se legálně svým tělem.
Voličstvo Rona Paula je nezvykle různorodé. Obdivují ho třeba také studenti, levicoví antiglobalisté, dělníci i příznivci krajní pravice. Pro svého hrdinu udělají všechno. Zatímco ve volebním štábu republikánského favorita Mitta Romneyho je ještě mrtvo, dobrovolníci Rona Paula pracují od brzkého rána na plné obrátky. „Pro naši kampaň je typické, že kdo se zapojí, už u nás zůstane. Jde o solidní a odhodlané příznivce. Rozumějí našemu poslání a souhlasí s ním,“ vysvětlil Paul.
Paul chce „američtější Ameriku“, Evropu uvádí jako odstrašující příklad
Za svou oblibu nevděčí Paul jen svému šarmu, jeho ideály se totiž výrazně liší od těch, které hlásají konkurenti. Hlásá třeba malý státní sektor, rozpočtovou disciplínu a úzkostlivé dodržování ústavy. A to je jen začátek, Paul chce také zrušit většinu úřadů i Centrální banku, podle něj údajný původ všeho zla. Také sociální pojištění prý občanům bere hrdost. Jde mu o američtější Ameriku, maximálně svobodnou, takovou, která nebude ztrácet čas se světem. Nejradši by zrušil všechnu zahraniční pomoc, vystoupil z OSN, omezil úzké vztahy s Izraelem, přičemž Evropu používá jako odstrašující příklad.
Gynekolog a dlouholetý kongresman Ron Paul kandidoval na prezidenta už dvakrát, v roce 1988 a 2008. V obou případech ale neúspěšně, v politice byl dosud spíš vysmívaným Donem Quijotem. Za čtyřiadvacet let ve sněmovně reprezentantů navrhl celkem 620 zákonů. Prosadil se jen čtyřikrát, spíš jako rekordman neúspěšnosti. Za svými názory si ale vždy tvrdě stál, odtud také pochází jeho přezdívka Dr. NO.
Kongresman má temnou minulost, vydával tisk plný rasistických narážek
Má kolem sebe velmi oddané následovníky a sám má všechno pod kontrolou. S tím ale roste i kritika na jeho osobu, třeba za vysoké výdaje na letenky na účet státu. Uškodit by mu mohl i jeho temný stín minulosti. Tiskoviny, které vydával v 80. a 90. letech, se totiž jen hemží rasistickými výpady. Na cestu Paula do Bílého domu by tak vsadil málokdo. Kdyby však Američané vybírali prezidenta podle toho, kdo nejvíc ignoruje stranické pletichy, sponzory i podbízení masám, Ron Paul by jistě zvítězil.
