Je to zhruba rok, co jsem zveřejnil článek o svém putování po Julských Alpách. Letos jsem se vrátil na místo činu podruhé a oproti loňsku si naplánoval o poznání náročnější turistiku. Rozhodl jsem se zdolat čtyři vrcholy, z nichž každý má jiné kouzlo a skrývá jiná překvapení. Místy bylo nutné použít horolezeckou výstroj, bez níž by nešlo vrcholu dosáhnout. Tato horská oblast není od Česka příliš daleko a má svým návštěvníkům co nabídnout.
Julské Alpy jsou slovinské pohoří, které se rozkládá hned za hranicemi s Rakouskem. Pohoří zasahuje i do Itálie – nicméně pouze svojí menší, západní částí.
Z České republiky zamíříme do rakouského města Villach, odkud budeme stoupat do strmého kopce až k hraničnímu přechodu Wurzenpass. Od tohoto místa je to nedaleko do Kranjske Gory, kde již fakticky začíná Triglavský národní park. Jak již z názvu vyplývá, nejvyšší horou je Triglav, měřící úctyhodných 2864 m. n. m.
Ideálním místem pro kempování či spaní v pensionu je údolí Trenta se stejnojmennou vesnicí. Místo poskytuje dobré východisko pro pěší túry. Údolím protéká řeka Soča, která vyvěrá zpod nedaleké hory Travnik. Tok je čistý, rychlý, se značnými zákruty, čímž vytváří příjemná místa pro odpočinek po túře. Ne nadarmo je označován za jednu z nejhezčích evropských řek.
Než se do „Julek“ vypravíte, bedlivě zkontrolujte počasí – na tom zavisí celý zážitek. Pokud bude pršet, či budou dokonce padat kroupy (nic neobvyklého), dá se pouze jít do místní hospody zapít chmurnou náladu. Nehledě na fakt, že lezení po vrcholech je v dešti extrémně nebezpečné – vápencové skály se stanou téměř okamžitě velmi kluzkými a i zkušeným lezcům může jít o život.
Lezení s výbavou
Pro ty, kteří do Julek vyráží s helmami, sedáky a tlumiči, kteří netrpí závratí a mají s lezením už jisté zkušenosti, doporučuji dva letos mnou vyzkoušené vrcholy - MALÁ MOJSTROVKA a PRISOJNIKOVO OKNO. Obě dvě trasy jsou sice velmi dobře zajištěny, přesto nabízejí místa, která jsou velmi exponovaná. O to víc se na ně ale později vzpomíná.
Výstup na Mojstrovku zahajujeme v sedle Vršič, které se vypíná nad údolím Trenta. Cesta ke skále vede serpentinami a následně traverzem pod kolmou stěnou hory. Zhruba po hodině stojíme pod skálou a začíná lezení. Skála se na některých místech drolí, a proto je nutná helma. Cesta na vrchol je zajištěna ocelovými lany a skobami. Ve vrchní části nás čeká traverz na kolmé stěně, která je však velmi dobře zajištěna (lidem trpícím závratí nedoporučuji). Na samotný vrchol Mojstrovky se po zdolání zajištěného úseku dostaneme přes krátké kamenité pole a následném výstupu po skále, který není příliš exponovaný. Celková trasa zabere zhruba tři hodiny. Z vrcholu scházíme značenou stezkou po úbočí hory, která je lehká a zvládnou ji i začátečníci – včetně dětí (od 12 let, podle sportovních zkušeností).
Hora nabízí pěkné výhledy na vrchol Špik, Prisojnik, Škrlatica či Razor. Při špatném počasí (déšť či velký vítr) výstup nedoporučuji. V nepříznivých podmínkách je lepší vyrazit do malebného městečka Bovec či se jít podívat k prameni řeky Soča.
Výstup na Prisojnikovo okno je označován za jeden z nejtěžších výstupů v Julských Alpách. Túra začíná opět v sedle Vršič, odkud se vydáme cestičkou v kosodřevině až ke skále. Hned na začátku nás čekají poměrně nepříjemné skoby a jistící lana, která jsou v tomto úseku nanejvýš nutná. Pokud bude mít v tomto místě někdo obtíže či závrať, neměl by se o další cestu pokoušet. Cesta na vrchol je vskutku záživná, je potřeba hlídat značení, které je v celých Julkách občas trochu problematické. Na cestě k vrcholu nás čekají kromě prvního úseku ještě dvě záludnější místa:
Prvním z nich je několik desítek metrů dlouhý „komín“ – úžlabina, zajištěná skobami a lanem. Jedná se o kolmou stěnu, která vyžaduje pevnější nervy, respekt a sílu v rukou. Vše je však dobře zajištěno a po slezení hory na toto místo budete stejně jako já určitě dlouho vzpomínat. Po tomto úseku cesta prudce stoupá spíše šotolinou až k oknu. Výlez do okna je opět zajištěn a není již tak náročný jako předchozí pasáž. Nicméně vyžaduje opatrnost – pod oknem je velmi sypká půda a kameny, které lákají k opření nohy či ruky se snadno uvolní.
Po výlezu do okna se nacházíme asi v polovině výlezu na horu. Nejhorší budete mít tímto úsekem za sebou a bude vás čekat překrásná hřebenovka až na vrchol, která je místy zajištěna skobami jako zpestření.
Špik a Bovši Gamsovec vyžadují vytrvalost
Na ostatní dva vrcholy se již můžete vydat bez jištění. Jedná se o vrchol Špik a horu Bovški Gamsovec. Špik vyžaduje od horolezců vytrvalost. Je nutné překonat zhruba 1 500 výškových metrů. Cesta na vrchol je velmi strmá po celý výstup. Nemine vás les, kosodřevina, suťovisko, sníh a nakonec skála. Ze Špiku se posléze přechází na vrchol Lipnica. Odtud už se klesá zpět do údolí pod Vršičem (směr Kranjska Gora). Doporučuji bedlivě sledovat značení a vyrazit na túru brzy - celkově zabere 8,5 hodiny.
Bovški Gamsovec je překrásný vrchol, který sousedí s vrcholem Pihavec. Z této hory se nabízí přepychový pohled na Triglav. Cestu začínáme v údolí Trenta. Dobré tři čtvrtiny túry vedou lesem, pěknou klikatou cestou pod lanovkou. Tato pohodlná stezka nás dovede až na Pogačnikov Dom, kde je možné se za dobrý peníz občerstvit a nabrat sílu. Z tohoto bodu už to na samotnou horu zabere pouze hodinu. Cesta je příjemná, nepříliš únavná. Zpestřením jsou kozorožci, na které se na tomto kopci obvykle narazí. Na vrcholu nás čekají dvě místa, kde je použito jištění – helma ani sedáky nejsou nutné.
Julské Alpy mě ani letošní rok nezklamaly. Pohoří stále nabízí bezpočet vrcholů, které vybízejí k pokoření. S respektem a úctou k horám se na žádný vrchol nemusíte bát a určitě nebudete litovat těch pár dní, které ve společnosti hor zažijete. Příští rok se tam chystám zas, tak se třeba potkáme!
