Nové Dilí - Nové toalety mladé novomanželky Prijanky Bhartíové září čistotou a jsou vyzdobeny umělými květinami u příležitosti oslavy pořádané na počest jejich otevření. Staly se symbolem emancipace Indek. Stejně jako mnoho žen žijících na vesnici měla Prijanka chodit vykonávat svou potřebu do pole u vesnice. To však rezolutně odmítla, ačkoli na ni vyvíjela tlak její rodina i rodina jejího manžela. Nevládní organizace Sulabh, která slibuje zřízení toalet pro zlepšení hygieny a zdraví obyvatel, nakonec dala mladé vzbouřenkyni 200 tisíc rupií.
Indky si postavily hlavu: Není záchod? Nebude svatba
Devatenáctiletá Prijanka odešla od svého manžela čtyři dny po svatbě. Jejich dům ve vesnici ve státě Uttarpradéš na severu Indie byl totiž bez záchodů. Stejně jako mnoho žen žijících na vesnici měla Prijanka chodit vykonávat svou potřebu do pole u vesnice. To však rezolutně odmítla, ačkoli na ni vyvíjela tlak její rodina i rodina jejího manžela, zasažená skandálem, jenž její odchod vyvolal.
„Byla jsem opravdu rozhodnuta, že nezůstanu v domě, kde by lidé mohli vidět, jak vykonávám potřebu venku, bez jakékoli hygieny,“ prohlašuje mladá žena po slavnostním otevření toalet ve svém domě, které dala postavit charitativní organizace Sulabh. „Nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha. Pocházím však z rodiny, kde jsou ženy silné,“ řekla.
Lidé musí chodit do pole, často čekají do setmění
„Moji rodiče byli znepokojení a zlobili se, ale vysvětlila jsem jim, že jinak nemohu. Oni sami mají v domě záchody a já jsem opravdu považovala za velmi obtížné chodit kvůli potřebě do pole,“ vysvětluje mladá Indka, jejíž svatba byla dohodnuta, když jí bylo čtrnáct let. Nevládní organizace Sulabh, která slibuje zřízení toalet pro zlepšení hygieny a zdraví obyvatel, dala mladé vzbouřenkyni, která se nakonec, jakmile byly záchody postaveny, do nového domu vrátila, jako odměnu 200 tisíc rupií (asi 70 tisíc korun).
Indie
Nezbytnost vykonávat potřebu pod širým nebem, protože chybějí záchody, vyvolala v Indii rozsáhlou diskusi zahrnující i otázky práv žen a práva na hygienu. Ukázala však také rozpory mezi tradičním a moderním způsobem života.
Bindešvar Pathak, zakladatel organizace Sulabh, která zřizuje toalety:
„Ženy se nechtějí vystavovat pohledům venku během dne, proto chodí na pole časně zrána a pak musejí čekat hodiny až do setmění. Chodit naboso v těchto zónách je skutečně nebezpečné, jsou tu červi a bakterie, plno nemocí. Lidé o tom dříve nemluvili, ale dnes to je předmětem veřejné diskuse.“
Sulabh finančně odměnila v posledních měsících tři mladé novomanželky v naději, že budou příkladem v úsilí o lepší hygienu.
V Indii žije mnohem více obyvatel s mobilním telefonem než s toaletami
Ministr pro rozvoj venkova Džairam Rameš nedávno prohlásil, že by se Indie měla stydět za to, že 60 až 70 procent Indů musí vykonávat svou potřebu pod širým nebem. Podle Spojených národů nemá toaletu 600 milionů Indů, tedy 55 procent populace. V zemi žije mnohem více obyvatel s mobilním telefonem než s toaletami.
Ministr slíbil další finance, ale jak to často v Indii bývá, státní programy rozleptává korupce. Například v Uttarpradéši miliony toalet, které měly úřady postavit, nikdy nespatřily světlo světa.
Veřejné indické záchodky
Při inaugurační slavnosti, která se konala za přítomnosti stovek vesničanů, si pětačtyřicetiletá Kamala Šarmová prohlíží nové záchody s obdivem i závistí. „V našem domě nic nemáme,“ říká tato matka pěti dětí. „Je to problém chodit vykonávat potřebu s příchodem noci. Ale taková věc je drahá,“ konstatuje.
Podle organizace Sulabh, která dodala nejchudším domácnostem 1,2 milionu toalet, stály Prijančiny záchodky v přepočtu asi 20 000 korun, ale skromnější zařízení může vyjít i několikanásobně levněji.
Prijančin manžel Amardžít je zase spokojen, že se jeho choť vrátila. Přiznává, že ho jeho žena překvapila a že je na ni hrdý. „Ocitl jsem se v úzkých, když se mě zeptala, kde je záchod. Museli jsme jí říci, že se musí chodit ven,“ svěřuje se dvacetiletý novomanžel.