Brno - Pietním pochodem z Brna do Pohořelic si učastníci dnešní vzpomínkové akce připomněli odsun Němců v roce 1945. Do Brněnského pochodu smrti bylo tehdy z nařízení zemského národního výboru nahnáno až 20 tisíc brněnských Němců. Někteří nepřežili už samotnou cestu, další zemřeli na vyčerpání a úplavici v pohořelickém táboře.
„Tehdejší události vrhají stín až do dnešní doby,“ myslí si organizátor pochodu Jaroslav Ostrčilík. Cílem 30kilometrové trasy je pohořelický památník, kam by učastníci pietní akce měli dorazit v 19 hodin. Na rozdíl od předchozích ročníků se letošní vzpomínkové akce nezúčastnil žádný pamětník.
Po válce žilo v Brně na 25 tisíc Němců, někteří z nich obývali luxusní vily zabavené Židům. Po bombardování vzrostla poptávka po bytech a začaly se ozývat hlasy, které požadovaly vysídlení Němců z Brna. K odsunu došlo nebývale rychle: 29. května 1945 byla předložena petice požadující jejich vystěhování a ještě ten den byl radou přijat výnos, který to umožnil. Odpoledne 30. května už z moravské metropole odcházely tisíce Němců. Vysídlení se týkalo především žen a dětí. Muži mezi 14 a 60 lety totiž museli v Brně pomáhat odklízet trosky.
V noci dorazili první vysídlenci do Rajhradu, aby další den pokračovali do Pohořelic. Část pochodovala dál k Mikulovu do Rakouska, ostatní zůstali v pohořelickém táboře a okolních obcích. V táboře se brzy začala šířit úplavice. Protože provizorní sídliště nebylo nijak hlídáno, velká část Němců z něj později odešla na jih do Rakouska nebo přilehlých obcí. Oficiálně byl pohořelický tábor zrušen v srpnu 1945.
Policie začala brněnský pochod vyšetřovat v roce 1996, kdy konstatovala, že přímo během pochodu zemřeli tři lidé, další stovky zesnulých má pak na svědomí narychlo připravený pohořelický tábor, který kapacitně ani hygienicky nevyhovoval.
Divoký odsun
Vysídlení stovek tisíc Němců z českého území je dodnes diskutovanou společenskou otázkou. Jisté je ale to, že na jaře a v létě 1945 docházelo k brutálním útokům a popravám německého obyvatelstva. Podobné události pamatují například v Horní Moštěnici u Přerova (265 mrtvých), Loděnici u Berouna (asi 19 obětí), Doupově (minimálně 22 mrtvých), Lanškrouně (až 100 obětí), Chomutově (12 umučených), Podbořanech (68 obětí), Tocově (32 zavražděných) a mnoha dalších obcích.
Skutečně tragickou bilanci má ale tzv. Brněnský pochod smrti, kdy v noci z 30. na 31. května 1945 odešlo z Brna 20 tisíc Němců. Pěšky šli 32 kilometrů na tehdejší hranice s Rakouskem. Podle historických odhadů zemřelo na následky pochodu 1 691 lidí, především kvůli vyčerpání. Němci byli z Brna vystěhováni na základě výnosu č. 78/1945, který přijala rada Zemského národního výboru. Vystěhovaní si s sebou mohli vzít jen to, co unesou, ale žádné cennosti nebo vkladní knížky.
Museli si vykopat vlastní hrob
Celá řada Němců byla po válce fyzicky napadána, někteří byli přímo popraveni. Například v Moravském Krumlově byla před čtyřmi lety nalezena těla 11 zavražděných Němců. Češi tehdy v červnu 1945 vyvedli z vězení 11 zatčených Němců, mezi nimi i dva vojáky wehrmachtu. Odvedli je do zámecké zahrady, kde je zastřelili. Už při stavbě základní školy v 80. letech se prý našly lidské kosti, tehdy se ale nález podařilo ututlat.
Poprava 17 civilistů německé národnosti se odehrála také v květnu 1945 v Ivančicích na Brněnsku. Hrob, ve kterém byli pohřbeni, si podle dobových kronik museli sami vykopat. Ze 17 popravených přitom bylo 5 žen. Přestože na místo hromadného hrobu umístil jeden z místních dřevěný kříž, pokaždé jej někdo odstranil.
