Praha – Barrandov neproslavily jen filmové ateliéry, ale i Barrandovské terasy, bez kterých by český filmový byznys nikdy neměl svůj šmrnc. Ačkoliv byl prvorepublikový skvost na skále levého břehu Vltavy prohlášen za kulturní památku, dlouhá léta chátrá. Areál nikdo nehlídá, žijí zde bezdomovci a squatteři. Podívejte se, jak vypadá místo, kde se v době jeho největší slávy scházely hvězdy filmového nebe i nejvlivnější továrníci.
U zrodu i zániku teras stáli čeští prezidenti
Úchvatná vyhlídka na skále nad Vltavou nadchla Václava M. Havla (otce prezidenta Havla) natolik, že se zde rozhodl vybudovat vilovou čtvrť a společenské centrum. Jeho bratr Miloš Havel, podnikatel ve filmovém průmyslu a vlastník Lucerny, poskytl projektu potřebné finance. Ačkoliv projektu zpočátku nikdo nevěřil, vyrostla zde zahradní restaurace Terasy, jejímž autorem byl architekt Max Urban. V roce 1930 Terasy slavnostně otevřel sám Tomáš Garrigue Masaryk.
„Prezident Masaryk tam často zajížděl z Lán na soukromé obědy a na Terasách se setkával s premiérem Udržalem. Mimochodem, byl to právě T. G. M., který pro tamní pracovní obědy podnítil navržení praktických čtvercových stolů, kterým se pak říkalo prezidentské.“
Z knihy vzpomínek Václava M. Havla
V době největší slávy mohli návštěvníci povečeřet u 500 stolů na 3 000 židlích. Dominantou teras byla vyhlídková věž s restaurací. Vzhledem k její výšce a poloze se návštěvníkům naskýtal nádherný pohled na panorama města. V areálu byl také bazén, proslulý svou velmi studenou vodou, pláž, anglický trávník, hřiště pro odbíjenou a stoly pro stolní tenis. Z Jiráskova mostu sem vedla řadu let speciální autobusová linka.
Za Prahou a přece v Praze
Terasy byly nabízeny pod obchodním heslem „Za Prahou a přece v Praze“. Hojně je navštěvovala střední třída, která zde hlavně o nedělích hledala a nacházela svůj „velký svět“. Terasy byly významné celou řadou realizovaných jednání, francouzskou kuchyní a díky své členitosti i tím, že skýtaly azyl záletnickým radovánkám.
Na terasách se také natočily exteriéry k 15 českým filmům. Například slavná Burianova scéna hledání nejlevnějších Tří vajec do skla. Kam jinam by se také z blízkého Barrandova jezdilo.
Terasy můžeme obdivovat i ve Vančurově filmu Před maturitou. Dialog probíhal v restauraci, s Vltavou a železnicí v pozadí.
V roce 1948 byly Barrandovské terasy znárodněny. Prostředky na udržování rozsáhlého komplexu terasovité restaurační plochy, zahrad a okolí ani na samotnou stavbu s vyhlídkovou věží se už nenašly. Jako první zchátral populární bazén pod barrandovskou skálou.
Za bývalého režimu se dařilo alespoň diskotékám, ty ale nemohly terasy udržet při životě. Omítka dál opadávala, mobiliář se vytrácel a cenné zahrady zarostly přirozeným náletem.
Václav Junek, režisér, scénárista, dramaturg:
„Právě na Terasách se nám podařilo vybudovat na bázi diskotéky svého druhu až mondénní a vyhlášený podnik. Pan ředitel Varyš byl rád, personál tehdy již skomírajícího dávného ráje nad Prahou také a především vnitro, které tam mělo své klienty i objekty svého usilování soustředěné hezky pohromadě, muselo přímo jásat. Diskotéky na Terasách se skutečně děly “Za Prahou a přece v Praze", protože měly specifickou a ve dne většinou málokdy pracující klientelu, tvořenou zejména invalidními důchodci, kapitány šedé ekonomiky a odborníky na směnitelné valuty. Takže se především z vůle svých skutečných protektorů z dnes již bůhvíjaké správy ministerstva vnitra ČSR přes zuřivý odpor Odboru kultury na Praze 5 šťastně dožily listopadového převratu. Stinné kouty a pohodlné trávníky na Terasách by o tom mohly hodně vyprávět. Anebo spíš žalovat.
Z knihy Lucerna, její čas a lidé
Plánovaná rekonstrukce byla už několikrát odložena
V roce 1992 komplex v restituci získali bratři Ivan a Václav Havlovi. Ivan Havel svůj podíl převedl na svou ženu Dagmar. Václav Havel převedl svůj podíl na svou druhou manželku Dagmar Havlovou, která následně od své švagrové za více než dvacet milionů korun odkoupila její podíl. Manželka Ivana Havla si však ponechala plavecký bazén, který v roce 1994 získala od Vodních staveb za 900 tisíc korun. V říjnu 2001 shořel zchátralý Trilobit bar, ve kterém v té době podle policie živořila skupinka bezdomovců.
Dagmar Havlová terasy vložila do společnosti Barrandovské terasy a.s., a v roce 2003 prodala majoritní podíl v této společnosti nejmenovanému kupci. Plánovaná rekonstrukce, která počítá s přístavbou kongresového centra za několik set milionů korun, byla už několikrát odložena. Francouzskou restaurací se tak prohání listí a dříve moderní kuchyně se podobá podpalubí Titaniku.
Předlohou teras byl Cliff House, za kterým se lidé vydávají přes celou Ameriku
Předlohou pro Barrandovské terasy se stala vyhlášená restaurace Cliff House v americkém San Francisku. Dostaveníčko si tu každý rok dávají slavné filmové hvězdy a dalších půl milionu turistů. Cliff House přečkal zemětřesení a prošel řadou renovací. Letos slaví 150 let opět v podobě, v níž ho kdysi poznal Václav M. Havel v roce 1924. Dům na útesu ho nadchnul natolik, že nechal po návratu, taky nad vodou, postavit právě Barrandovské terasy.
Cliff House je ale dosud živé místo, kam slavný Hollywood jezdil a stále jezdí na výlety. Barrandovské terasy jsou dnes zpustlá restaurace, která z někdejší filmové slávy už ani nežije. Jednu věc ale mají Terasy a Cliff House společnou. Pod oběma restauracemi se kdysi nacházely slavné plovárny, kam o víkendech mířily tisíce lidí. Z obou dnes zbyly jenom ruiny.
