Berlín - V neděli zemřel v Berlíně ve věku 78 let po těžké nemoci německý dirigent Gerd Albrecht. Spojen je i s českým prostředím - v letech 1993 až 1996 byl prvním cizincem v čele České filharmonie. Česká televize Gerda Albrechta připomene záznamem Dvořákova oratoria Svatá Ludmila v podání ČF (ČT art, 4. 2., 22:45).
Albrecht se narodil 19. července 1935, studoval v Hamburku a Kielu a jako začínající dirigent vyhrál prestižní mezinárodní soutěže v Besançonu (1957) a v Hilversumu (1958). Již v roce 1961 se stal šéfdirigentem v Mohuči, později vedl orchestr v Lübecku, šéfoval také Německé opeře v Berlíně a řídil většinu předních světových orchestrů. V Praze poprvé hostoval v prosinci 1983. Mimo jiné proslul jako interpret méně uváděné české hudby i pozapomenuté tvorby židovských skladatelů z českých zemí.
Gerd Albrecht vs. Česká filharmonie
Jeho působení v čele České filharmonie ale provázely problémy v komunikaci s orchestrem i tehdejším ředitelem Ladislavem Kantorem a dirigent odcházel z Prahy za mimořádné pozornosti médií a s pověstí kontroverzní osoby. Když v roce 1996 končil, tvrdil, že musel Prahu jako Němec opustit z politických důvodů. V německém tisku se tehdy podle něj psalo, že český orchestr „vyhnal“ německého dirigenta.
Výbor Odborového klubu České filharmonie tehdy ve stanovisku zaslaném ČTK uvedl, že Gerd Albrecht jako nejvyšší umělecký zástupce ČF svými výroky již dlouhou dobu poškozuje její dobrou pověst. Výbor tehdy zastupoval údajně kolem 50 ze 117 filharmoniků. Albrechtovi kritici mu v polovině 90. let vyčítali, že své umělecké a lidské nedostatky přenáší do politické roviny. „Chtěl jsem dělat tu nejlepší práci s Českou filharmonií a snažil jsem se ignorovat ty, kdo byli proti mně,“ zhodnotil dirigent svůj pohled na tři roky ve funkci. K České filharmonii se pohostinsky vrátil až v únoru 2004.
Úplně standardní přitom nebyl ani Albrechtův nástup do čela filharmonie, v tajných volbách si jej vybrali hráči při japonském turné v říjnu 1991. Ovšem zhruba rok předtím se šéfdirigentem stal Jiří Bělohlávek, nejbližší spolupracovník dlouholetého šéfa Václava Neumanna, který se na protest místa v čele orchestru vzdal. S filharmonií ale Bělohlávek i nadále spolupracoval a v září 2012 se do funkce šéfdirigenta vrátil.
Jedním z důvodu, proč si jej hudebníci kontroverzním způsobem vybrali (sám Albrecht řekl, že volbu orchestr „sám zorganizoval, aniž byla legální“), byla i naděje, že orchestr díky Albrechtovým kontaktům rozšíří svou působnost a získá lukrativní nahrávací příležitosti. Ani jedno se ale v předpokládané míře nestalo. Kontroverzní působení u ČF bylo ale v Albrechtově kariéře jen epizodou, po které vedl například japonské symfoniky Jomiuri Nippon nebo Dánský národní symfonický orchestr.
Propagátor české hudby
Českou hudbu ale Albrecht propagoval ve světě i v mezičase, ovšem v čele jiných souborů. V roce 2008 si například nahrávka opery Král a uhlíř od Antonína Dvořáka v nastudování sboru a orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem pod vedením Albrechta získala prestižní cenu na mezinárodním veletrhu MIDEM v Cannes.
Albrecht si vysoce cenil i další české skladatele, mezi velikány řadil vedle Smetany, Dvořáka či Janáčka také Bohuslava Martinů, Zdeňka Fibicha nebo Josefa Bohuslava Foerstera. „Tím zůstanu nadšen. Těžko hledat něco podobného,“ řekl v jednom rozhovoru. Věnoval se ale i méně známým komponistům. Během doby, kterou strávil jako šéfdirigent České filharmonie, nahrál s orchestrem i díla pražských židovských skladatelů, kteří zahynuli v německých koncentračních táborech.
