Praha - Devátá hodina už odbila a blížil se západ slunce, vzduch byl ale stále horký a suchý. Dusno vyplňovalo holešovickou sportovní halu a rozlehlý prostor se sytil potem, lidí ale stále přibývalo. A pak to přišlo. Světla zhasla, halu prořízly první tóny a čeští fanoušci se skoro dvacet let po vydání přelomové desky Dummy konečně dočkali koncertu Portishead.
Trip hop je mrtvý, Portishead ale rozhodně ne
Britské Portishead již neodbytně doprovází status legendy. Trojice Geoff Barrow, Adrian Utley a Beth Gibbons se dala dohromady na počátku devadesátých let v Bristolu a spolu s interprety jako Tricky nebo Massive Attack definovala nový hudební styl, pro který se vžilo označení trip hop.
Zádumčivé melodie, elektronika a rytmika na pomezí hip hopu a breakbetu hýbaly hudebními vodami na konci minulého tisíciletí. Portishead prorazili už se svou debutovou deskou Dummy, za kterou v roce 1995 dostali Mercury Prize za nejlepší britské album. O dva roky později přišla úspěšná eponymní deska a tvůrčím vrcholem kapely se zdál být záznam živého vystoupení s newyorskými filharmoniky, který spatřil světlo světa v roce 1998. Pak si totiž rozhádaní Portishead dávají pauzu a zdá se, že konec bristolského tria se, stejně jako konec trip hopu, nevyhnutelně blíží.
Jenže k překvapení mnohých se kapela dokázala v roce 2008 vrátit s více než solidní deskou Third, na níž umně zkombinovala aktuální zvuk se sobě vlastní poetikou. Před dvěma lety se pak Portishead po dlouhé době vydali na koncertní šňůru a znovu pak letos, kdy konečně zavítali i do Česka.
Žádné zklamání
V Praze Portishead předskakovali - kritikou poměrně vyzdvihovaní - Savages. Zařazení tohoto ženského post-punkového kvarteta se zdálo sice poněkud nepatřičné a tápal jsem, zda má posluchače před citlivými melodiemi Portishead alespoň rozproudit, když už ne naladit na správnou vlnu. Jenže velmi solidní aplaus, který vyprovázel Savages z podia, mne usvědčil, že jsem se svým názorem byl v hale osamocen.
Kytarista Portishead Adrian Utley
Samotní Portishead, kteří se na potemnělé scéně objevili za zvuků skladby Silence, už jsou svým způsobem institucí. Obdobně jako všechny „velké kapely“ od Blur až po Massive Attack mohou své fanoušky jen těžko zklamat. Mají dostatek hitů a zástupy věrných je znají nazpaměť. Pokud tak kapelu neodnese vítr nebo nevypadne proud, musí být posluchač spokojen.
A to byl případ i pražského koncertu Portishead. Kdo má tohle bristolské trio rád, těžko může na jejich středečním vystoupení najít jakákoliv negativa, a z holešovické sportovní haly s největším pravděpodobností odcházel nadmíru spokojen.
Vystoupení Portishead sice nepatřilo k nejdelším - i s přídavkem mělo sotva více než hodinu a půl - zazněly ale všechny známé a klíčové skladby kapely, která připravila komplexní průřez svou diskografií. Bez zbytečných řečí, jen občas s nějakým tím „thank you“ koncert rychle ubíhal a na dusno v hale asi nikdo z fascinovaných posluchačů v hale ani nepomyslel.
Portishead v Praze doprovázela hned čtveřice muzikantů, jen během písně Wondering Star zůstalo původní trio na podiu osamoceno. Skladba zazněla v křehké komorní verzi - zpěv za doprovodu basy a elektrické kytary - a patřila i soudě podle reakcí publika k nejsilnějším prožitkům středečního večera.
K přídavku se kapela nechala dlouho pobízet, návratu na scénu předcházel pětiminutový bouřlivý potlesk. Pak se ale rozezněl asi největší hit kapely - srdceryvná Roads, která byla skutečným a více než důstojným vyvrcholením celého koncertu.
PORTISHEAD
19. 6. 2013, Tipsport Arena (HC Sparta), Praha