Praha - Galerie hlavního města Prahy uspořádala rozsáhlou souhrnnou retrospektivu českého malíře 20. století Václava Boštíka, kterou představuje průřez z jeho padesátileté tvorby. Boštík patří podle kurátora Karla Srpa ke stěžejním osobnostem českého výtvarného umění. Postupně přešel od realistické malby k abstraktním obrazům, kterými se proslavil i ve světě. Výstava, která je historicky první Boštíkovou monografickou restrospektivou, je členěna chronologicky a je rozdělena na pět částí. Otevřena bude v Městské knihovně do 9. ledna.
Prvá souborná výstava Václava Boštíka (1913–2005) představuje práci malíře, jenž významně zasáhl do českého umění druhé poloviny 20. století. Kurátor Karel Srp, který byl již v roce 1989 kurátorem Boštíkovy dílčí retrospektivní výstavy na Staroměstské radnici, připravil letošní výstavu na základě průzkumu autorovy rozsáhlé umělecké a písemné pozůstalosti. Výstava se koná v sálech Městské knihovny, které Boštík považoval za nejkrásnější galerijní prostor v Praze a vždy v nich chtěl vystavovat.
První část se nazývá V kruhu a zahrnuje tvorbu z let 1936 až 1948, část Znaky ukazuje díla z let 1949 až 1961, kapitola Pole zahrnuje obrazy z 60. a 70. let, například důležitý obraz Modrá pro Jana Palacha.
Čtvrtá část Vlnění přechází až do roku 1987, kdy vznikají jeho pastely nepopsatelných barevných odstínů. Poslední část se nazývá Mlhoviny a zahrnuje Boštíkovu tvorbu do roku 1997, představují ji obrazy s námětem beztvaré hmoty, často se objevují křesťanské symboly.
Expozice zpřístupňuje všechna autorova období od druhé poloviny třicátých let do druhé poloviny devadesátých let. Pokrývá tedy šedesát let vnitřně se důsledně vyvíjející, významově provázané, kontemplativní práce, ze které je patrné, že Boštík šel vlastní cestou, utvářenou výraznými vnějšími impulsy, poskytujícími podněty k samostatným úvahám. Soustředěně přecházel od realistické malby, ovlivněné okolním světem, k abstraktnímu obrazu, jejž označoval jako analogii vesmírného řádu.
Jeho osamělou malířskou dráhu lemovalo mnoho přátelství, členství ve spolcích a skupinách, účastí na sympoziích a společných výstavách. Podle Karla Srpa za tímto pomíjivým vnějším děním zůstává proměňující se malířská výpověď, ze které vyplývá, že řád byl Boštíkovi důležitější než chaos, světlo než tma, že rozvažování upřednostňoval před prudkým hnutím mysli. Z autorova malířského a kreslířského odkazu nepřestává působit kladná energie, vyjevující čím dál tím výrazněji autorovu křesťanskou orientaci.
Václav BOŠTÍK se narodil v roce 1913 v Ležákově mlýně v Horním Újezdu u Litomyšle. Jeho otec byl mlynář a strýc byl kněz, oba ale ve svém volném čase malovali, čímž mladého Václava ovlivnili. Boštíkovo zázemí bylo důležité pro jeho další tvorbu. V silně náboženské oblasti a rodině se zrodil jeho zájem o víru, Boštík se v Praze přátelil s dominikány a rád přemýšlel o souvislostech víry a nejnovějších poznatků fyziky.
Svůj myšlenkový svět promítal Boštík i do tvorby. Jeho obrazy vznikaly podle Srpa kontemplativní metodou. Spojovacím prvkem Boštíkových obrazů je světlo a určitá duchovní a spirituální síla.
V letech 1954 až 1959 vytvořil s Jiřím Johnem památník obětí holocaustu v pražské Pinkasově synagoze. Na stěnu synagogy během pěti let napsali celkem 72 278 jmen obětí. Boštíkovo dílo je zastoupeno v mnoha galeriích a soukromých sbírkách na světě. Na pražskou výstavu galerie zapůjčila obrazy i z pěti zahraničních sbírek z Německa a Francie.
Monografická výstava je doplněna i o práce Boštíkových souputníků, jako byl Jan Křížek a Jiří Mrázek.
